Milí přátelé,
opět tu máme Vánoce. Vše se stále opakuje a přece je jiné. Je to doba, která všechny nutí k většímu zamyšlení nad svým životem. Malé dítě, když neposlechne, je pokáráno. Nemusí to být drastické, ale přece se má o něčem poučit.
My dospělí víme, ale dlouhé generace se nepoučíme. Proto přichází doba přeměny, aby se konečně rozsvítilo v srdcích
všech lidí světlo Boží. Kolik bude takových ochotných, to se ještě ukáže. Ale naděje umírá poslední, jako zhasíná ta 4. svíce na adventním věnci.
Tak hodně odvahy, síly, víry, lásky i té naděje. Ze srdce přeje Ludmila.
Hlas zvonů v dálce zní, sbor andělů čeká na znamení.
Kdy přijde ta pravá hodina, že P. Maria porodí syny ?
Není to jenom tak běžné dítě, má úkol pro svět, však zříte.
Lásku nám přišel ukázat, aby se člověk nemusel bát.
Tak přišla Jeho hodina, kdy světlo světa spatří hrdina.
Hrdina, který nepřišel boj svádět, ale mír a radost sdílet.
Dějiny stále kolují a stále stejné zprávy zvěstují.
Proč se člověk nechce poučit a s čistým štítem jít ?
Kéž hvězda nad Betlémem prozáří celou Zem,
aby už Kristus do srdcí vešel lidem všem.
Ježíš už spásu nepřinese, každý si v srdci Krista nese.
Tak podejme si už jednou ruce v lásce a přátelství,
ať lidský duch se celý prosvětlí.
Hosana na výsostech i na Zemi, ať všichni jsme tou Láskou spasení.
Andělé budou pět chválu a Láska prosvítí i tvrdou i skálu.