Milí přátelé, mílovými kroky se blíží Vánoce. Co si přát ? No přece, aby každý každého měl rád.
Ať plamínek lásky stále hoří a všechno temné zboří. Aby člověk člověku byl člověkem a nezapomněl na to " Kdo jsem ".
Požehnané Vánoce přeje Ludmila.
Vánoční doba své kouzlo má. Kdo tomu kouzlu odolá ?
Na věnci poslední svíci rozžneme, snad na lepší časy svitne naděje.
Že lidé se zas budou setkávat a lásku sobě rozdávat.
Bez ní je život pustina a strádá hlavně rodina.
Máma, táta a děti konečně, usednou ke stolu společně.
Celý rok jenom tak čas utíkal a každý stále někam pospíchal.
A náhle nemoc zastaví čas a zjistíme, že potřební jsme si zas.
Duše ve skrytu začíná poznávat, že velkou výhrou je si pomáhat.
Samota tíží velice, tak společně oslavujme Vánoce.
Kristus ať v srdcích se probudí a vánoční kouzlo obnoví.
Hosana na výsostech pějí andělé a lidská duše se zachvěje.
Ať toto chvění zůstává i nadále a Země naše i s lidmi krásná je.