Lilie pestré
V nebi byla porada, vládla skvělá nálada.
Všichni chtěli tomu květu ze své krásy dát.
Radili se tak, nebo tak, máme lístky malovat?
Pověřili skřítky, víly, aby si s tím poradili.
Dopadlo to dokonale, nový květ se zrodil.
Pro svou krásu nebeskou, všem lidem se líbil.
Čistotou si v slunci svítí, každý by ji chtěl hned míti.
Když se na ni chvíli dívá, hudba v srdci rozeznívá.
Po dešti
Po dešti se rozjasnilo, sluníčko vše prozářilo.
Vyhouplo se zpoza mraků, pohladilo křídla ptáků.
Tráva vrhá dlouhé stíny, svět se mi zdá zase jiný.
Zvláštní motýl v květu sedí, žabka na mě z tůňky hledí.
Celá příroda je krásná, po dešti je čistá, jasná.
Skřítkové si práci dali, jasnou barvou malovali.
Světlušky
Lucerničky sebou nosí, do trávy si sednou bosy.
Za sounraku se slétají, lucerničky rozžíhají.
Je jich plno po krajině, jako hvězdy v mlhovině.
V úžasu se na ně díváš a duši svou otevíráš.
Slunečnice
Na místě, kde starý ořech dosloužil,
vyrostla slunečnice překrásná a vysoká 3,70 m.
Majestátně si tu stála, krásu kolem rozdávala.
Děti se z ní těšily, a stále ji měřily.
Vysoká už značně byla, málem smrček převýšila.
Pojednou se zamračilo, slunečnici zastínilo.
Velký vichr zadul, slunečnici ohnul.
Pak ji přeťal v půli, smutně visí květy shůry.
Líto je nám slunečnice přenádherná byla.
Celé léto při vtávání srdce potěšila.
Boží ptáci přilétali, semínka si vyzobali.
A tak naše krasavice úkol svůj si splnila.
Pro krásu nám vyrostla a ptáky nakrmila.
Nové sémě zase vzklíčí a vytvoří slunečnici.