Nastala chvíle jako by vesmír zůstal stát.
Červánky odešly za obzor zase spát.
Jen malý kousek světla tu je
a měsíc srpek se pomalu ukazuje.
Temné mraky pokryly oblohu,
co nevidět, zatáhnou svoji záclonu.
Bílá chryzantéma ještě chvíli září,
ve svitu měsíce se jí daří.
Jako by dávala dobrou noc,
bezvětří jí poskytlo tichou moc.
Ticho je všude kolem a jen tak,
tiše si přeletěl i noční pták.
Na starém stromě hnízdo ho láká,
spí celý kraj i naše řeka.
Ponoř se do duše, člověče,
i tam tě ticho čeká.