Nikde ani človíčka, všude ticho je.
Dokonce ani vítr nefouká a řeka čaruje.
Je tichá jak nejtemnější noc,
pomalu odplouvá, přesto má velkou moc.
Když k jezu pokročí, najednou skotačí.
Rozbouří se a velkou sílu má,
lehce si se zlomeným kmenem pohrává.
Pak zase tiše plyne a slunce ozařuje hladinu.
Jako v zrcadle vidíš celou krajinu.
Občas ji rozčeří divoké kachny,
když po proudu klidně plavou.
Kam až ta voda odteče, honí se mi hlavou.
Co všechno zažila na své pouti,
tu tekla rovně a tu se zas kroutí.
Příběhy na březích sebou vzala,
z malého pramínku říčka se stala.
Teď majestátně krajem protéká
a šířka od břehu k břehu je veliká.
I lidský osud jak proud vody teče.
Některý klidný je a jiný jak rozbouřená voda v řece.
Přejme si, aby klidný byl, jak řeka v bezvětří.
Ať životy šťastné jsou a láskou nešetří.