Je pošmourno a na zem mlha padá.
Svatý Martin si s koněm cestu hledá.
Jezdíval kdysi a všude býval bílý sníh.
Děti už sjížděly radostně na saních.
Sníh pokrýval cesty, pole i háj,
nyní je smutný celičký kraj.
Všechno se změnilo i naše Zem,
kde úrodná půda byla, jsou panely jen.
Přesto tam někde v skrytu duše věřím,
že jednou lepší časy nastanou.
K tradicím svým se vrátíme a sváry pominou.
Snad Sv. Martin do Země se navrátí
a poselství jeho náš národ obohatí.
I když je dneska mlhavý den,
sluníčko ze srdcí pusťme ven.
A listí ozářené sluncem přes léto,
padá nám dolů jako to zlato.
Pokloňme se i této době,
vnímá to každé malé robě.
To ještě čisté a nevinné je,
jako to sluníčko se usměje.
Možná se nový Martin narodí
a jeho láska nám radost obnoví.