Zas tichá krása dolů padá
a její jemnost se popsat nedá.
Vše kolem zahalila do závoje
a cestou boříme se do závěje.
Bílá paní vládne opět v kraji
a na teplé dlani vločky zas tají.
Překrásný je tento náš kraj,
kde čistá stopa se v dálce vine.
Pohledy na tuto bílou krajinu,
jsou znovu tvůrčí a stále jiné.
Vracím se v mysli do dětství
a vzpomínám jak bylo kdysi.
Sněhová obydlí jsme stavěli
a pak jsme se v nich schovali.
Po naší velké práci přišel vhod,
hrníček čaje a také teplý chod.
Všem dětem moc dobře trávilo
a hlavně nás to stále bavilo.
Také sníh bylo třeba odházet
a s lopatou se učit zacházet.
Teď za mnohé stroje pracují
a děti ruční práci už neznají.
Snad ještě na vesnicích je,
že ručně odhazují závěje.
Tam kde to jde, učme děti práci,
vždyť zanedbání se nevyplácí.
Poznají, co je konat třeba
a učí se jak zasloužit si chleba.
--------------
Andělíčkům zčista jasna, roztrhla se peřina.
Už pokryla celý domek, bílá je i dědina.
Sníh zasypal dvůr, to k nám přjel bílý kůň.
Krajinou si lehce běží, ptačí stopy všude leží.
Zas se ptáci k sobě tulí a čechrají mokré peří.
Poprašek je na krajině, mlha brání v rozhledu,
slunce z mraku vykukuje, stříbro hází po sněhu.
Rodný kraj
Až do světa se vydáš, nezapomeň na rodný kraj.
Kde kopce, pole i louky pestré jsou a zelený je háj.
Kde zlátne obilí a řeka tiše teče, ženci provádějí seče.
Kde zraje vinná réva a cesta vinohradem konce nemá.
Pak tiše postůj u Boží muky a zavzpomínej na prošlé roky.
Kde jako dítě běhával si bosí a u studánky se napájeli kosi.
Poklekni a líbej rodnou Zem, tady znáš každý kámen i kmen.
Poděkuj za všechno Otci svému, žes mohl putovat životem k Němu.