Ještě než sluníčko okno otevřelo, už Bůh svůj chrám otevírá.
Já ležím v teplé posteli a ptáček struny rozeznívá.
Krásně je naladil a nyní svoje písně zpívá.
Letos se na stromě zabydlel drobný zpěváček.
Vítr mu nevadí a na větvích vesele si skáče.
Sotva ho zahlédnu, ale slyšet je velice.
Z malého hrdélka vychází melodií tisíce.
Ještě než okno otevřu, už na mne volá svou :
" Poslechni si píseň mou ."
Té výzvě nelze odolat a tak jdu poslouchat.
Den pomalu odchází spát a malý tvoreček ještě zpívá.
Kde bere sílu, která srdce otevírá ?
Příroda, mocná kouzelnice, nám krásy nabízí.
Ať jsou to květy, stromy, různí tvorové,
můžeme vybrat si, co se nám líbí.
Také nás živí, dává nám vše, co nám chybí.
Chceme - li v ní pobývat, můžeme zdarma koncert poslouchat.
Krása je to a Boží síla nekonečná a každá lidská bytost,
by za ni měla býti stále vděčná.