Matička Země otevřela svoji náruč
a sněhové vločky jí padají do dlaní.
Drobounké, lehounké jsou velice,
na slunci se z nich třpytky dělají.
Šedivou barvu pokryl sníh a září jen bílá.
Krajina je teď velmi milá.
Pohledem na smrk, vlhne mi zrak,
třpytivou krásu zastřel jen mrak.
Jehličí pokorně tíhu sněhu nese,
oděný do bílé, je jako princ na plese.
Na hlohu chomáčky oranžových plodů,
dostaly čepičku do chladných dnů.
Že kouzlo má tato zimní chvíle,
vždyť je to krásné a moc milé.
Bílá je symbol čisté Lásky Boží,
ať také svou lásku mu člověk k nohám vloží.
Advent nám k tomu příležitost dává,
ať obnoví se zase Boží sláva.
Ona je nejen čistá a tichá,
odráží světlo do všech stran světa.
Pomozme i my tím, že budeme se ctít,
dokud jsme spolu tady na Zemi.
Nic nás to nestojí a chce to jenom chtít.