Jak fénix, z prachu jsi povstala,
ztracený život s láskou přijala.
Nový úkol zas tobě nastane,
možná i můza tě znovu ovane.
Kdo přináší tuto milou proměnu,
že zámraza se mění v oblevu?
To jenom láska Boží jistě dokáže
a z těžkých řetězů tě rozváže..
Rány a bolístky zahojí čas,
čas, který rychle běží kolem nás.
Ten končí, duše však stále živá je.
Vznese se a vzpomínky vezme do ráje.
Vše, co na své pouti světem zažila,
ve světle žité lásky v sobě ukryla.
Chyby, kterých se tady dopouštěla,
napravit příště sobě přislíbila.
Pak nastal čas jejího zapomění,
sliby se v mlhavou vzpomínku mění.
Duše se stále vzpomenout namáhá,
občas ji přepadá velká únava.
Tu objeví se světlí pomocníčci
a pomohou jí posunout se k cíli.
Dokáže žít v lásce, naději a víře?
S pomocí Boží, dosáhne svého cíle.