Milí přátelé.
Ten čas vskutku letí. Velká noc se zase blíží. Nedávno jsme měli Vánoce a s nimi připomínali narození Ježíše a v krátké době tu mámě Velikonoce spojené s Jeho ukřižováním a vzkříšením.
Nádherná noční obloha a první hvězda září.
Vedle ní měsíc, její souputník, její tmu prozáří.
Ve chvíli plno hvězdiček se rozsvítí a duši pohladí.
Ach, vzlétnout tam, až ke hvězdám, kde řád a mír panuje.
Veliká láska se tam zrodila a dosud pevně kraluje.
Ježíš se z Marie Panny zrodil a s námi tu chodil.
V pokoře o víře kázal, kam přišel, lásku rozdával.
Lid temnou duši měl, jeho hlas ani neslyšel.
Rok co rok, člověk ho křižuje a svými činy bičuje.
Jeho smrt Zemi změnila a Kristovstvím ji zalila.
Na Velkou noc se tato síla opět znásobí,
proto naše duše Kristus znovu osloví.
Zvlášť v dnešní době je jí zapotřebí,
kdy zloba a zbraně stále hrozí.
V modlitbě spojme se a prosme za odpuštění,
bez lásky Kristovy, jiná možnost není.
Duše jak hvězdy a měsíc svítit bude,
v celičkém Stvoření, jenom ta Láska zbude.
Tak tedy: " Lásko, Pokoro, Moudrosti, stůjte stále vedle nás, abychom dobře slyšeli váš burcující hlas." Amen.
Přejme si veselé, laskavé a mírové Velikonoce.
Ludmila.