Advent
Člověk jak poutník zemí se ubírá,
ADVENT je tu a on o vině rozjímá.
Jde zasněženou alejí a jako film,
se štěstí i žal míjejí.
Ponořen v obrázky života
i tichá píseň v srdci zaniká.
V koutku duše ho vina stále tíží,
někdy si připadá jak ptáče v mříži.
Najednou anděl se nad jeho hlavu snesl,
aby ho zachránil od poklesu.
Zvěstoval zrození Spasitele,
zbloudilé duši vysvitla naděje.
V tento čas přichází panna čistá,
která má porodit Ježíše Krista.
Až její pravá chvíle přijde,
nebe se otevře a velké světlo vyjde.
Otevři vrátka svého vězení,
neb ani spasitel nikdy nelení.
Je tady naděje pro srdce bolavé,
přináší oběti za duše zbloudilé.
Vánoce v rodném městě
V rodném městě na kopečku, kostelíček stojí.
Že se nám Kristus narodil, zvony krásně zvoní.
Vyzvánění jednoznačně Pána Boha vzývá.
Radujme se, veselme se... píseň se ozývá.
Vločka k vločce z nebe padá, všude bílo, ticho je.
Půjdem spolu do Betléma... kde kdo si dnes notuje.
Koledníci koledují, o koledu prosí,
narodilo se děťátko,dary k němu nosí.
Probuzení do bílého rána
Ráno se probouzím do bílého rána.
Naproti na stromě sedí jen ta vrána.
Všude je sníh a krásně bílo.
O této nádheře se mi jen snilo.
Rolničky v dálce cinkají vesele,
na strání větřík vytvořil závěje.
Paní Zima se předčasně ohlásila
a svoji sílu všem připomněla.
Vše ještě spí, jen vrabec tiše pípá.
Peříčka načechral, zima ho štípá.
Na bílém poli vidíš jenom stopy.
Tam srna kráčí a zajíc uči klopí.
Myslivec s velkou nůší spěchá,
naplní krmelec a hroudu soli nechá.
Děti však jásají nadšeně:
"Zima k nám přilétla, pro sáně vesele."
Kolik je radosti,kolik je smíchu.
Děkujem Zimičce a bílému tichu.
|
U krbu
Máš-li chmury na tváři, plamínek v krbu je prozáří.
S plamínkem, když se oči setkají, oba se tiše pozdraví.
Teplo a světlo-dary života, ohnivý mužíček jimi třepotá.
Mohotný strom kdysi ovoce dával, zestárnul, chřadl
a také časem dozrál.
Nyní, snad na chvíli, plamenem ožije a zkřehlé bytosti
svým teplem zahřeje.
Vánoční
Purpúra na plotně krásně voní, jedličku v pkoji děti strojí.
Oděna v slavnostní šat a proto ji mám rád.
Lidská srdce se otvírají a děti v očích jiskru mají.
Mír a pohoda vládne kolem, sníh pokryl bílým pole.
Půjdem spolu do Betléma - chór v kostele zpívá,
to lid svého Spasitele přeradostně vzývá.
Máš-li srdce otevřené, postůj ješte chvíli,
podívej se kolem sebe, celý kraj je bílý.
Sněží
Vločka tančí, z nebe padá, na louky i na pole.
Všude krásně, všude bílo, celý kraj se raduje.
Starý ořech majestátně a odvážně stojí,
vločkami je přiodíván, v nový šat se strojí.
Jen ta budka na vrcholku, smutně dolů shlíží.
Skřehlé ptáče poskakuje, do budky se blíží.
Je to pro něj domov malý v tuto roční dobu.
Paní Zima všechno skrývá do vílého hávu.
Zima u jezu
Je velký mráz a stále zesiluje.
Na jezu krůpěje vody zamrazuje.
Dívám se z mostu na tu krásu,
tají se dech a já jen žasnu.
Krápníky visí postranách
a slunce na ně něžně září.
I přesto, že je studené,
pestrými barvami hýří.
Kra pluje lehce po hladině
a na ní sedí kormorán.
Střemhlav se v ledové vody noří,
s rybkou se vynoří opodál.
Tu hejno kachen poletuje
a čeká, kdo je nakrmí.
Barevná křídla protahují,
co povídají, kdo to ví?
|