Je teď zima, sníh a mráz, kam se ptáčku, kam schováš? Přiletím já ke stavení, snad mě někdo rád nakrmí.
Nakrmí tě každý rád, jsi náš dobrý kamarád. Na jaře zas přiletíš, pěkné písně zazpívat.
Černá vrána s havranem si letí,
ale neví kam to bude, děti.
Kde byla dřív pestrá políčka,
rostla na nich různá meníčka.
Tam našli to a tam zas tohle,
bylo jídla všude dost.
Dnes je vrána i ten havran,
na políčkách vzácný host.
Všude řepka, slunečnice,
stále se to střídá.
Půda už je vyčerpaná,
přišla na ně bída.
Ubývá jich, je to smutné,
mají tady úkol svůj.
Mělo by se něco změnit,
je to nutné, stůj co stůj.
A co vrabci štěbetaví?
Ti se mezi sebou baví,
že jich hodně ubývá,
přirozené potravy,
už tu mnoho nezbývá.
Dvorečky se slepicemi,
byl to pro ně pravý ráj.
Těch už také mnoho není,
proč, i já se s nimi ptám.
Slepice dnes v klecích sedí,
snášejí tam vajíčka.
Ke snídani jim nesypou,
pravá zdravá zrníčka.
Všechno je dnes umělé,
kam až tohle povede?
Snad, až děti vyrostete,
moudřeji se rozhodnete.
Na zahradách, v sadech, polích,
všude bude veselo.
Tak jak kdysi u babičky,
zvířátkům se dařilo.
Budou znovu upravená,
malá pestrá políčka,
kde si bude volně zobat,
vrabec i ta slepička.