Milí přátelé, dnes v noci jsem pozorovala měsíc a noční oblohu. Byla jsem vtažena do fascinující podívané. Jednak ten měsíc, ale tolik hvězd na celé obloze jsem ještě v těchto městských podmínkách nezažila. Člověk si vymyslel plno umělých světel a ochudil a o pohled na noční krásu. Kdo z vás se díval, určitě mi dá za pravdu. Podělím se s vámi o mé zážitky ve verších. Ludmila.
Krvavý měsíc
Krvavý měsíc na obloze svítí
a co těch hvězd, více jak na louce kvítí.
Nádherné světlo se v nich odráží,
až mě to celou duši prozáří.
Jak malý člověk ve Vesmíru je,
přesto se stále jen povyšuje.
Povyšuje se nad sílu Boží,
je jenom malý odlesk, co ho tvoří.
Pokorně skláním se tomuto dílu
a stále obdivuji tvůrčí sílu.
Kdo nevnímal by tuto krásu
a nedivil se nočnímu jasu ?
V tu chvíli jsme si spojeni
a je nám dobře na Zemi.
Na Zemi i ve Vesmíru,
dej Bože, lidem Tvoji sílu.
Ať tvoří jenom s láskou,
před kterou temné síly hasnou.
Ať sv. Václav se za nás přimluví
a rytíře z Blaníku do šiku postaví.
Ať přijdou posílit svůj lid,
aby se v míru tady dalo žít.
Vím, že to přání každý v srdci nosí
a proto světlé síly o pomoc prosí.
Tak prosme i tvořme, ať neklesneme
a ducha svého povzneseme.
Ať pravá Láska Kristova,
veliké dílo dokoná. Amen.
Podzimní nálada
Znovu nám nastal podzim sychravý,
pestrými barvami přírodu obalí.
Ona si mízu vtáhne pod stromy
a z listů pestrou pokrývku nadělí.
Nastává období ohýnků u krbu,
lidé se posadí u tepla pospolu.
On krásně bude plápolat
a my se z něj budeme radovat.
Vždyť pohled na ten plamínek,
přináší mnoho milých vzpomínek.
Tiše se můžeme zadívat
a o životě v klidu rozjímat.
Největším štěstím přece je,
když dušička se raduje.
Barvami vše bude kolem zářit,
plamínek černou tmu může zjasnit.
Tak jako světýlko Boží,
každičkou dušičku ze světla tvoří.
I ona září jak v krbu ohýnek,
prosvětlí okolí jako ten plamínek.
Kéž nám všem plamínek stále hoří,
ať ten svět krásnějším stále se tvoří.