Plamínek svíčky plápolá, kdo tě má milá zavolá?
Zavolá mě to srdce tvoje, že ty jsi veliká láska moje.
Ta láska dveře otevírá, když schází, srdce zmírá.
Teď není lásky dost, panuje nenávist, pomsta a zlost.
Pane, dej sílu lidu všemu, ať navrátí se k srdci svému.
Samotný rozum stále nestačí, on lásku v srdci potláčí.
Srdce a rozum, když jsou přátelé, takové zlo se neděje.
Ať láska dveře otevírá a každé srdce stále zpívá.
Všichni ji mají v srdci ukrytu, dnes temná noc halí planetu.
Až jednou, jak růže rozkvete, každičký kout s ní vykvete.
A libá vůně šířit se bude a celý svět tančit stále bude.
Bude i hojnost na polích, bude se ozývat dětský smích.
Nebude násilí, nebude válek, ona vše prosvětlí jak svíčky plamínek.
Kéž by to přátelé, kéž by to bylo, jak by se na zemi krásně žilo.
Snažme se oživit semínka lásky, ať naše děti nemají vrásky.
Snad vnoučata už nebudou se bát a budou na nás s láskou vzpomínat.
Možná si řeknete, je to utopie, ale vždyť bez dobra, špatně se žije.