Sluníčko když ráno vstalo, paprsky si narovnalo.
Rozhlédlo se kdo se mračí, hubuje, než si boty obuje.
Pohlédlo mu do očí, ať se tolik nemračí.
Pošimralo po tváři, ať se celý rozzáří.
Vstávej spáči vesele a vyskoč hned z postele.
Ten kdo zpívá, skotačí, málokdy se zamračí.
Svět si žádá slunce v duši, protože mu lépe sluší.
Kdo se nerad raduje, ať v posteli trucuje.
Ten kdo s láskou ráno vstává, sluníčko mu také mává.
A kdo ho má v srdci moc, na lidi má velkou moc.
Zanechává světlou stopu, tam kde také vykročí.
Protože hned časně z rána držel slunce v náručí.