Když probouzí se nový den, tvá duše vstává.
Vrací se z pouti daleké a dobré ráno tobě přává.
Při prvním svitu slunce, ptáčkové zdraví Boží den.
Otevři oči a rozjímej, co vzkazuje ti dnešní sen.
Jsi jako poutník na této zemi a Boží láska tě stále provází.
Rozum se plete do cesty přesto, že nic ti neschází.
Chvílemi propadáš na dno, chvílemi hledíš ke světlu.
Bůh kráčí stále s tebou i ve chvíli, kdy klopýtáš přes cestu.
To aby tvá duše silná byla a důvěru v něj neztrácela.
Vždyť potíže a strádání, tvou duši k Němu pohání.
Jakmile slunce ozáří kraj, hned rozkvete i celý háj.
A ptáci když přestanou zpívat, úroda z polí se bude sbírat.
Přijde pak pozdní léto, podzim a za ním paní zima.
Po zimě země znovu ožije a s jarem začne všechno zpívat.
Pokaždé v průběhu roku se můžeme na něco pěkného dívat.
Koloběh života se opakuje i v každé lidské duši.
Člověk se rodí, zraje, umírá a stále vláčí svoji nůši.
Čas od času z ní odkládá vše, co k ní nepatří.
Až jednou k cíli dospěje, duše se celá prosvětlí.
Přejme si, aby všichni poutníci kráčeli ke světlu v pokoře.
Aby z nás radost měl ten, co je nad námi NAHOŘE.