Stříbrná koule vyhoupla se na obloze,
dnes vskutku jasná a velkolepá je.
A stříbro pronikavé, rozprostírá se do kraje.
Všude je plno světla a mysl míří do ráje.
I když je tmavá noc, vidět je z dálky řeku.
Ta stříbrem celá posetá, lemuje klidnou paseku.
Já čekám na tebe, na dávnou svoji lásku.
Ty stále nejdeš, tak prohrála jsem moji sázku.
Dávno tomu, co jako děti, u řeky jsme byly spolu.
Odešel jsi dál do světa a nevracíš se domů.
Vzpomínky putují jak tažní ptáci
a hezké obrazy, častěji se ke mně vrací.
Jen velký měsíc v úplňku na všechno svítí
a malá muška na keři, chytla se do pavoučích sítí.
Laně se přišly napít a ztichl celý širý kraj.
Údolí řeky jasné je a pomalu se ztrácí žal.
Život dál kráčí a tvoří další nové proměny,
tak jako úplňkový měsíc, celý stříbrný.
Zastav se ještě na chvíli, vzpomínky milé ožily.
Ale čas neúprosně běží dál, miluje proměny
a měsíc za mraky se navždy uschoval.
Je konec mého snění, díky ti, stříbrný měsíčku.
Má duše s tebou putovala a měla radost v srdíčku.
Přejme si jenom milé a krásné vzpomínky,
aby ta řeka života stále jasná byla.
Až měsíc na obloze za čas celý vyjde,
ať celá Země stříbrem lásky se znovu obalila.
Jas, aby vstoupil do všech duší a ony našly samy sebe.
Ať stále klid a mír kraluje a na Zemi je jasné nebe.