Čas dušiček je za námi, podzimní listí se zas prohání.
Ještě nám svítí slunce na obloze, ale svit září jenom stroze.
Nastal nám tedy listopad, značí, že list ze stromů spad.
Utichli ptáci, labutě vzlétly a mohutná těla do výšky vznesly.
Mávání křídel slyšet je z dálky, pod nimi kvetou chryzantémky.
Aksamitníky se krásně rozvinuly, typickou vůní mne ovanuly.
Svítí jak slunce při západu, dávají podzimu dobrou náladu.
Vedle nich kvete kopretina a kontrastuje krásná bílá.
Pole jsou zoraná, zrychlil se čas a dlouhé noci blíží se zas.
Příroda bude odpočívat, máme teď šanci porozjímat.
Co stihli jsme v létě vykonat a co jsem zas zanedbali,
kdy odvahu k činu jsme měli a kdy jsme se opět báli.
Báli se o osud naší Země, kde číhá temné sémě.
O to víc musíme usilovat a světlo v duších zapalovat.
Vždy je tu pro nás Láska Boží, která nám do dlaní hlavu vloží.
Tam je ta pravá opora, v Ní něžně spočívá i příroda.
Tak na dušičky s láskou vzpomínejme a z očistce jim pomáhejme.
Oni nám budou pomáhat, aby ten listopad nebyl náš pád.