Láska ke Kristu
Kde jsi se, lásko má, kde jsi se ukryla?
Vždyť já jsem po tobě celý věk toužila.
Toužila, volala, přijď ke mně na chvíli,
někdy se touhy mé v slzičkách ukryly.
Jak kapky rosy, po skráních tiše stékaly,
smutek a žal sebou na chvíli sebraly.
Často mé bolavé srdce volalo po Tobě,
přiď, Pane Ježíši, je s Tebou nádherně.
Světlo a teplo pak vstoupilo do těla,
vznáším se za Tebou na křídlech anděla.
Jenom Ty, Pane, víš zcela bezpečně,
že slzy se smíchem, mísí se společně.
Jednou je radost, pak zase trápení a žal,
pro lásku Kristovu, půjdeme stále dál.
Ona je pravá a dává nám správný směr,
mnohdy je složité utéci zmatkům ven.
Milí přátelé. Život je někdy komplikovaný, ale příroda je stále stejně krásná. Všechna období mají svá kouzla. Proto se na chvíli ponořme do jiné kategorie, sice i té, kterou nám přináší zima. I zde najdemé potěšení.
Šero v aleji
Je šero a kráčíme spolu lípovou alejí.
Lípy však v tomto období listí nemají.
Míza jim dřímá hluboko pod zemí,
měsíc a hvězdy stříbrné stíny vrhají.
Ticho a modrá tma je kolem nás,
do tváří štípe a štípe ostrý mráz.
V srdcích všech tvorů něžné teplo je
a naše mysl stále je plná naděje.
Naděje, že krásné jaro přijde zas
a teplé slunce odežene ostrý mráz.
Teploučký vánek i lípy něžně ovane,
stoupání mízy ze země nastane.
Pozvolna, pomalu proudit bude,
ve stromech opět nový život bude.
V jásavou zeleň se naše lípy obalí
a drobní ptáčkové se na nich usadí.
Shonu a zpěvu bude na lípách zas,
v srdcích i na nebi, rozzáří se jas.
Znovu u krmítka
Znovu je tu křiku, spěchu, ke krmítku létají,
oříšky se pro ně našly a tak si je zobají.
Jedni hnědí, jedni šedí, jiní zase barevní,
všichni svorně na krmítku, semínka si pojedli.
Datel sedí a zas tluče na stařičké meruňce,
našel si tak ke snídani červíky a mravence.
V krmítku se pohádají, sousta si i sezobají.
Je to někdy, věřte děti, hašteřice malá,
ale přesto, je to na ně, krásná podívaná.