Tak zase něco pro ty nejmenší pro poučení i potěšení. Ludmila.
Jednou takhle na procházce, všimla jsem si změny.
Černá se to, hýbe se to a stále se mění.
Přijdu blíž a představte si, je to krtkův domeček.
A za chvíli se objevil další černý kopeček.
Občas na něj slunce svítí, prohřívá se zem.
Krteček to jistě cítí a hrabe se ven.
Ale, děti, jak to dělá? Vždyť ani ten rýček nemá.
Dokonce i slepý je, přesto dobře pracuje.
Přední tlaky šikovné má, snadno s nimi hlínu zvedá.
Jako malé lopatičky, prohlubují mu chodbičky.
Zahradník rád tomu není, je to smutné nadělení.
Celou noc se krtek snažil a v zahrádce hospodařil.
Tam kde hlínu nadzvedává, tam neroste ani tráva.
Užitečný také je, na žížalkách hoduje.
To, že občas zvědavý je, to mu jistě odpustíme.
Kupí hlínu na hromádky, dostal se i do pohádky.
Ta se dětem jistě líbí, Večerníček jim to slíbí.