Dětem i dospělým pro radost. Doufejme, že sluníčko už bude vícehřát a všichni se z něj budem radovat. Ludmila
Jaro na vesnici
Když sluníčko ráno vstalo, vlásky sobě pročesalo.
Mráčkem očka protíralo a trochu se pousmálo.
Nakouklo se do oken, vstaň lenochu a běž ven.
Máma u postýlky stála, po vlasech mě polaskala.
"Vstávej, vždyť je bílý den i sluníčko vyšlo ven.
Ptáčkové už dávno vstali, modlitbičku odříkali
a ty ještě spíš, že se nestadíš?"
Jak se nám den probouzel, s ním i vstala celá Zem.
Všude nový život vstává, Bohu slávu provolává.
Na dvorku se kvočna hrabe, červíky si rychle zobe.
Svá kuřátka k sobě volá, ta jsou ještě hodně malá.
Mazlíme se s miláčky, jsou to žluté chomáčky.
I v ohradě za chalupou, koníci si svorně dupou.
Jeden zase na políčku, vyorává svou brázdičku.
Aby země kyprá byla, na setbu se připravila.
Občas deštík zavlaží, zlaté slunce pohladí.
Také koza je dnes ráda, kůzlátka si vychovala.
Na pastvě se popásají, vesele si poskakují.
U králíků zrovinka, přibyla nám rodinka.
Malinkatí králíčci, chlupaté jsou kuličky.
Ovečky se také pasou a zvonečky se jim třesou.
A jak dále putují, příjemně jim cinkají.
Je to prostě potěšení, když se nový život rodí.
Příroda i zvířátka, to je další pohádka.