Tak tu máme zase jaro. Kéž by se zrodilo jaro i ve všech srdcích světa. Přeji vám, přátelé, hodně krásných zážitků z přírody, sluníčko na obloze i v duši.
I když je někdy zakrývá temný mrak, stejně víme, že zase vyjde a bude opět svítit. Jinak tomu není i s námi, ale vždy je naděje, že zase bude líp.
Srdečně Ludmila.
Slyšíš, jak Země dýchá ?
Vydává ze sebe, co skryto bylo.
Najednou zelení a květem, vše se obalilo.
Dřímala semínka a kořeny ve studené zemi,
nastal čas a vše se náhle celé mění.
V rytmickém nádechu síla do nich proudí,
při každém výdechu, novou krásu plodí.
Jarní píseň přírody se zastavit nedá,
všechno si k životu správné místo hledá.
Ať jsou to ptáci nebo všechna zvířátka,
jaro tu prostě klepe znovu na vrátka.
Stromy si ze země mízu berou
a listy mají pak barvu skvělou.
Zelená barvička léčivě působí
veselou náladu ještě znásobí.
Tak vítej, jaro, zase k nám,
příroda vypadá jak Boží ráj.
Brzy k nám přijde i Velká noc,
ta už má tradičně velkou moc.
Znásobí sílu jarních dní, protože
Kristova láska ji znovu posílí.
Jen se k ní obrátit a přijmout do srdcí,
jako ta včelka, co ke květu se obrací.
Ať lidská láska směřuje k trvalému míru
a nedává šanci tomu ničivému.