Divoké husy táhnou oblohou,
za nimi jaro pomalu přichází.
Kdo jim to určil, kam letět mají?
To kolektivní duše je provází.
Té naslouchají bez reptání
a v hejnu se pravidelně střídají.
Síla jara je v letu popohání
a zahnízdit na řece se chystají.
Sluneční paprsky zahřívají zem
a zima pomalounku odchází.
Zpěv ptáčků stále zesiluje,
za letu šikovně, spolu laškují.
I včelku, ještě slabou,
sluníčko vylákalo z úlu ven.
Jen ještě zůstaň doma, milá,
a sni svůj velký jarní sen.
Paní zima se nevzdala trůnu,
možná, že přijde znovu mráz.
Až slunce bude vysoko,
pak nastane ten pravý čas.
Celá příroda bude zpívat
i člověk znovu s jarem ožije.
Pro všechny živé tvory,
vysvitne opět nová naděje.
Na polích, zahradách, rušno bude,
budeme kypřit, sázet a sít.
Dá - li Bůh, vše bude svěží, zelené
a budeme se dobře mít.
Buď pozdraveno slunce - dárce života.
Bez tebe nic by tady nebylo,
byl by jen mráz a temnota.
Rok co rok, Bůh, ten pokyn dává,
že po zimě vše k novému žití vstává.
Tak díky Jemu vzdávejme
a z celé duše děkujme.