Čas dušiček se přiblížil a my vzpomínáme,
na to, kdo tady jednou s námi také žil.
Ta vzpomínka v srdci zůstane,
ale čas jako vítr ji také odvane.
Na její místo nastoupí duše nové,
co učí se žít v tomto světě snovém.
Dalekou cestou putují, než pochopí,
že z Boží vůle se tady opět narodí.
Před zrozením vyberou si učební látku
a učí se ji denně správně žít.
Než zmoudří úplně, nejeden hořký
nápoj budou z číše života pít.
Bylo to krásné, když dítě přišlo na ten svět
a jeho čistá dušička chtěla být jako květ.
Čiperná, zdravá, veselá, však řekli jí,
že to se takhle nedělá.
Světem potácela a světýlko vytrácela.
Když nezatrpkla a měla snahu jíti dál,
našel se někdo kdo na cestě jí pomáhal.
Vše ostatní sama zvládat musí,
i když se při tom někdy dusí.
Tento svět jsme si všichni utvořili
a smetiště myšlenek vytvořili.
Teď čistíme a čistíme a napravit vše snažíme.
Tak pojďme se svou duší žít a smetí vyčistit.
To jenom důvěra a láska spraví,
pak budeme na těle i na duši zdraví.
Modleme se v tomto čase, ať se tu prosvětlí
a svět všem zdá se jako by rozkvetlý.
Květiny položme na důkaz lásky
na hroby zemřelých, že vzpomínáme.
Budou i oni na nás vzpomínat
a rádi nám také budou pomáhat.
Na hřbitovech to bude v těchto dnech,
jak na nebi plném jasných hvězd.