Podzim
Mraky se táhnou oblohou, vítr je stále honí.
Slunce se sklání k obzoru, divoké husy se rojí.
Nastal čas odletět do dálky, kde teplo na ně čeká.
Stromy se překrásně zbarvily, ztichla i naše řeka.
Malíř by nestvořil krásnější obraz, tak jako v hladině stromů je odraz.
Červená, zelená, žlutá i hnědá, vítr je rytmicky ze země zvedá.
Všechno se na čas uloží ke spánku, louky, pole i soumrak červánků.
Jezevec, krtek a bobr se uloží v pelíšku,
zimu si přečkají v teplounkém kožíšku.
Až les opět všechno listí shodí, nastane zima
a po zimě zas nový život se zrodí.
Podzimní listí
Podzim už se přiblížil, listí krásně zabarvil.
Vítr začal silně vát a s listy si pohrávat.
Kupí je dnes nadšeně, vytváří z nich závěje.
Nejsou bílé, ale pestré, dokonce i září.
Ježek hledá útočiště, v závěje se noří.
Sečkej trochu, větře milý, nezboř domek maličký.
Přechodné to obydlí je, nebude však navždycky.
Dal si říci, přestal vát, slunce domek začlo hřát.
Díky listům pod peřinou, ježek přestál zimu tuhou.
U rybníka
Tichý a stranou v krajině leží, jen hejno kachen hladinu čeří.
Dvě krásné labutě vodou si brázdí, bělavá křídla jim do dály září.
Slunce se odráží na celé ploše a žabák v rákosí smáčí se v rose.
Zoraná pole se do hněda barví, pozdní to léto se ve vzduchu zachví.
Vítr si v korunách svou píseň zpívá a vinná réva na stráni dozrává.
Už končí léto a přichází podzim, barvičky rozprostře do všech končin.
Žluté, červené a hnědé, to ani malíř štětcem nedovede.
Spočiň si trochu přírodo něžná, v náruči Země jak v peřinách.
Sníh za čas utvoří přikrývku bohatou, na lesích i lučinách.
Jako ten poutník toulavý, jaro zas, přijde na rodný práh.