Pohádková země
Ach Bože, to je ta pohádková zem.
Díky Ti, že já zrozena byla jsem.
Nádhera barev na zemi i na moři,
to o Tvé síle jasně hovoří.
Co květů, tvarů, lesů, skal a vůní.
Co bouřlivých vodopádů a klidných tůní.
Tam kapka s kapkou tančí žalm i serenádu.
Pohledem na tato velká díla,
do žil mi proudí Tvoje síla.
Holub a holubička
Holub sedí na báni, holubička na stráni.
Leť holoubku dolů, poletíme spolu.
Poletíme pod oblaky, uvidíme pole, louky,
koně, jak se prohání, šťastné děti pod námi.
Řeku, jak se krásně vine, kolem lesa klidně plyne.
Ryby si v ní skotačí, labuť křídla namáčí.
Holub letí s holubičkou, nad loukou i nad vesničkou.
Jedno slunce nad nimi, druhé slunce pod nimi.
V řece svoji tvář omývá, paprsky ji rožehřává.
Všude zvuky krásně znějí, ptáci písně prozpěvují.
Hezky je tu na světě, celá země nám kvete.
Milióny drobných kvítků, šíří vůni do příbytků.
Tak co, říká holubička, když se večer klopí víčka.
Že to stálo za ten let, dívat se jak kvete svět?
Už je večer, hvězdy září, dva holoubci křídla složí.
Hlavy kloní, víčka tíží, temná noc jim neublíží.
Měsíc zůstal tiše stát, dva holoubci budou spát.
|
Topoly
Dva štíhlé topoly nahoru shlíží.
Modrá je obloha, mráček se blíží.
Když vítr zavane, topoly nakloní.
Najednou plno je semínek v okolí.
Jak bílá peříčka vzduchem si plují.
Zrození radostným tancem oslavují.
Poletí do dáli, v neznáme kraje.
Vánek si s peříčky radostně hraje.
Pak někde zapadnou, vzdálení míle.
A v zemi čekají na vhodné chvíle.
Svou náruč otevře Matička zem.
"Pojď ke mně, semínko, splnit si sen."
Další dva přátelé spěchají na pomoc.
Je to déšť a zázračný slunce most.
Chvíli si semínko sní svůj sen.
Ale pak najednou chce se mu ven.
Zapustí kořínky, vytvoří stvol.
Kde se vzal, tu se vzal, roste tu strom.
Staré dva topoly někdo už pokácel,
naději v semínka nikdo už neztrácel.
Jen tak.
Ráno vstáej vesele, ať se slunce zasměje.
Ptáčkové ti cvrlikají, o semínka koledují.
K malinkému zrníčku, darují ti písničku.
|