Země se probouzí
Je ještě zima, noční mráz a staré stromy větve naklání.
Co se to děje, co to šumí, kdo tomu hlasu porozumí?
To tichá jarní píseň, pomalu do duší se vkrádá.
Země se nadechla a všude kolem tvoří se známá serenáda.
Kachny své peří čechrají a znovu v párech sedají.
Zas nová síla vniká do hlubin a budí všechno spící.
Semínko, brouček se tu protahují a zimní spánek přerušují.
Kdo hlásek má, ten zpívá a celá země se v zeleň přiodívá.
Co kopečků je letos na lukách, to krtci se zas lopotili.
Zato však zahrádkáři se z toho vůbec netěšili.
Vše ožívá jen v touze být a nový život opět naplnit.
Předjarní trilkování
Jaro už ťuká na dveře i když to stále nevypadá.
Ale ta ptáčata nebeská svým zpěvem ho přivolává.
Trilkují, zpívají vesele, že se až srdíčko zahřeje.
Rok co rok stejné písně pějí a nový život oslavují.
Neodradí je vítr, mráz, od rána do smrku zpívají zas.
Tu sýkora, tu vrabčák svou melodii prozpěvuje,
z krmítka na větev neustále přeletuje.
Na vršku stromu stojí a písně z hrdélek se rojí.
Nikdo jim noty neskládá, ale je dobrá nálada.
Větévky stromů a modré nebe, to je ten jejich celý svět.
Poslechni si tu krásnou píseň a úsměv objeví se na tvých rtech.
Jarní pro děti
Cupi, cupi na balkóně, po ránu si cupá.
Žlutý zobák, černý frak, zpívá si a ostří zrak.
Jen se něco pohne, urychleně vzlétne.
Kdo se ráno nudí, kosáček ho vzbudí.
Jeho krásné zpívání nudu jistě odhání.
Opět láska
Láska je jak motýlek, když na květinku sedá.
Neustále poletuje a tu pravou hledá.
Mnohdy dosedne, odletí a vícekrát se nevrátí.
Ty malý motýlku, zůstaň ještě chvíli,
vždyť i ten lásky květ ke konci se chýlí.
Člověčí poupě se v růži rozvine
a jeho krása s léty se rozplyne.
Ta povrchní každému zvadne,
ale květ duše nikdy neuvadne.
Zalévej tedy květ duše láskou,
aby se rozvila v růžičku krásnou.