Zázraky přírody
Jednou ráno Pán Bůh vstal, aby zázrak udělal.
Na stromě se něco děje, ptáček už se protahuje.
Křidélka si protřepal a pak pěkně zazpíval.
Tu se přdal druhý, třetí, je jich tady jako smetí.
Zpívají co hrdlo stačí, už se nikdo nezamračí.
Noc se chystá odejít, vystřídá ji slunce svit.
Dělá další zázraky, vyhouplo se nad mraky.
Ozářilo celou zem, dobře na ní tvorům všem.
Rosa padla na louky, napojila blatouchy.
V potůčku se voda točí, nad hladinu rybka skočí.
Ráček nemá náladu, proto leze dozadu.
A co kvítek roste v stráni, ke slunci si květy sklání.
Z keře na strom, čiperka, poskakuje veverka.
I slunéčko sedmitečné stále někam pospíchá,
z veselého skotačení se i štěně zadýchá.
Motýl přistál na blatouchu, nádherně se vyjímá.
Saje z něho sladkou šťávu, příjemná to hostina.
Tak se všechno spolu snoubí, raduje a zapadá.
Všude, kam se noha vrtne, veselá je nálada.
Jaro je tu v plném proudu, všechno žije naplno.
Pán Bůh stále něco tvoří, nikdy není hotovo.
Kam zabloudí lidský zrak, zjevuje se mu zázrak.
Sucho
Smutný pohled na zahrádku, květinky se klopí.
Aspoň trošku ze studánky, konvičkou je kropím.
Chvíli lístky ožívají, ale velkou žízeň mají.
Třeba je jim deštíčka, Božího to meníčka.
Modlíme se za tu vláhu, aby přišla z nebíčka.
V noci náhle, cupy, cupy, kapky kapou na římsy.
To je slávy, deštík přišel, ožívají rostlinky.
Slunce opět vyšlo ráno, všechno je jak vykoupáno.
Deštěm se vše omylo, barvami jen hýřilo.
Děkujeme nebíčku za tu Boží rosičku.
Kosí hnízdo.
Hnízdečko má upravené, tiše sedí, nedýchá.
Za deště i za sluníčka, trpělivě zahřívá.
Větve chvojky ji však chrání, vetřelcům se skvěle brání.
Hrdlička si právo dělá, ale kosice je skvělá.
Nedá jí též pokoje a statečně vzdoruje.
Dívám se a domlouvám jí, ať kosici nechá.
Přesto, že je mnohem větší, nakonec i vzlétá.
Hnízdečko je zachráněné, kosice tam sedí dál.
Večer její partner za to, překrásně nám zazpíval.