Mlhy se táhnou krajinou
a chlad proniká do kostí.
Vítr si s listím pohrává,
podzim je barví s radostí.
Opět je krása a pestro kolem,
i když se smutek táhne polem.
Schoulená zvířátka na poli bývají,
tulí se k sobě a teplo hledají.
Ale i podzim ukazuje svoji krásu,
loučí se barvami ve slunečním jasu.
Stromy své dobré plody rozdaly
a přichází zasloužený spánek.
Až mlha se celá rozplyne,
lístečky pohoupá něžný vánek.
Utvoří na půdě barevnou peřinu,
opodál je vidět odkvétat jiřinu.
Příroda přinesla oběti člověku,
vždyť její řád je tu od věků do věků.
Kdos citlivý, víš, že cosi se mění,
ani to počasí stejné už není.
Matička Země nám něco sděluje,
že lidský řád tady špatně funguje.
Kdo dobré srdce na dlani má,
ať všechno kolem v duchu objímá.