Milé děti, snad to víte, kde se nejvíc poučíte.
V přírodě je dění dost, bude vám všem pro radost.
Tu kvete strom, tu i tráva, Země jedna pestrá barva.
Kde se to tu všechno vzalo, co nás ráno přivítalo?
Roste to i uvadá, všechno spolu zapadá.
Shoduje se s roční dobou a ví přesně jak.
Jednou jasné slunce vyjde, jindy temný mrak.
Víte, kdo to všechno tvoří? To Bůh pro vás láskou hoří.
Čas ranného dětství
Čas ranného dětství pokračuje dál, jak motýlek z kukly letí, neví kam.
Život se zrychluje, ba téměř pádí, jak vrané koně, ze stráně uhání.
Radostně klusají a spolu skotačí i mládí veselé v kole se otáčí.
Važ si stále toho, kým jsi, pomalu kráčej za svými sny.
Jednej nejdřív srdcem a pak i rozumem, ať příliš neklopýtáš.
Kouzelný úsměv v záloze ať každý den na tváři máš.
Ten žádného nic nestojí, ba mnohý smutek zahojí.
Ptačí hotel
Divíte se milí zlatí, copak je to za hotel?
Je to chvojka převeliká, ptáčci mají tam postel.
Červánek, když první vyjde, vracejí se domů.
Poletují, pokřikují, je tam plno shonu.
Než svá křídla uloží, nahlas spolu hovoří.
Sdělují si dojmy ptačičími pojmy.
Kolik toho nalétali, také co vše sezobali.
Kolik lidí je má rádo, kde se páslo ovčí stádo.
Věřte, nebo nevěřte, celá chvojka se třese.
Červánky se dolů chýlí a je ticho v tuhle chvíli.
Všichni se už ukládají, svá křidélka poskládají.
Obšas někdo pohne se, větévka se zatřese.
Také slyšet zapípnutí, malé ptačí procitnutí.
Skončil jejich den a nastává ptačí sen.
Příštího dne brzy z rána, opět ptačí sbor už vstává.
Rozletí se pomalu z ptačího to hotelu.
Za úsvitu
Za úsvitu chodím bosá, osvěží mě drobná rosa.
Na lístečcích travičky, skví se malé kapičky.
Jak démanty se tam třpytí, pavouček si souká niti.
Chytla se tam muška malá, křidélkama zatřepela.
Pavouk z krytu vyrazil, mušku hbitě obalil.
Když své dílo dokončil, v úkrytu se opět skryl.
Až se muška naleží, poslouží mu k večeři.
V přírodě to takto chodí, že ten silný slabé pojí.
Člověk ale vyšší tvor je, proto dává přednost tvorbě.
S láskou všechno pozoruje a všechno si zamiluje.