O životě
Na konci města stojí osamělý strom.
Žádný si nevšimne, že už je holý.
Holý je bez listí, jen větve kloní.
Zima na něj dýchá, ta studená paní.
Slunce až na jaře vysvitne,
míza se do stromu vrátí.
Rozvine pupeny a život zase proudí.
I ptáci naleznou na něm své domovy,
vyvedou mláďata a zpěv bude v okolí.
V létě náš stromeček plody se obalí
a plné slunce krajinu zahalí.
Přijde sem člověk, úrodu sklidí,
stromeček osiří a listí shodí.
Znovu je podzim a po něm zima,
tak se to dokola stále střídá.
Člověk je jako strom, na jaře mladý,
v létě je v rozpuku, na podzim starý.
Když přijde zima, schoulí se do peřin
a čeká na úder posledních vteřin.
Nežil tu nadarmo, lecos i zkazil,
opět se narovnal a znovu vzchopil.
Byly i radostné a plodné chvíle,
v životě mnohdy měl i velké cíle.
Dal-li Bůh, také tu potomci zbyli.
Dál budou kráčeti na dlouhou míli.
Putování duše
Duše je průzračná, jako ta studánka čistá.
V noci k ní chodí pít a vídá Krista.
Hvězdy jí na cestu zářivě svítí,
andělé chytají do zlatých sítí.
Zážitky hluboké prožívá, při ranním
vstávání, matně si vzpomíná.
Mysl se probouzí a jenom žasne,
nádherné zážitky dušičce zastře.
Nástrahy obvykle na zemi čekají,
bloudí a vzpomíná, zda-li má naději.
Naději, že jednou pozemská pouť jí skončí,
ona se se studánkou již nikdy nerozloučí.
Vzpomínka na svátek dušiček
Až jednou z tohoto světa odejdeš,
možná, že některé oko se zarosí.
Čas uplyne jak voda a slzy vysuší.
Zůstane po tobě, to co jsi zasel,
ale je lepší být dobrých zpráv posel.
Nermuť se, když bližní tě neslyší,
tvá stopa však ulpí jim na duši.
Někdy i za věky, také si vzpomenou
a milou vzpomínkou tebe snad zahrnou.
Často se vybaví i rady moudré,
vložils-li lásku, ta nikdy neuvadne.
Protiklady
Bliká na mě stále více, Jitřenka či Večernice?
Měsíc stojí opodál, jako by se na mne smál.
Obloha je plná světel a noc ještě temná je.
Vítr stále zesiluje, honí mraky do stáje.
Až uhasnou hvězdy jasné, také měsíc půjde spát.
Potom ve snu se, můj milý, budeš na ně usmívat.
Den se s nocí stále střídá, člověk žal i radost mívá.
Nahoře i dole tady, střídají se protiklady.
Zloba s láskou bojuje, která z nich to vyhraje?
Spojme, lidé, všechny síly, aby láska vyhrála.
Budeme-li dosti silní, Bůh nám bude pomáhat.