Jedlička a smrk
Jedlička se smrkem vedle si stojí,
na jaře mívají nejhezčí chvojí.
Vítr je ohýbá ze strany na stranu,
mají však u sebe vzájemnou oporu.
Ladně a pružně ve větru se kloní,
Jako dva milenci při sobě stojí.
Déšť a mráz často je bičuje,
oni však zůstanou v té Boží pokoře.
Nepláče, nereptá smrk ani jedlička,
ví, že se dočkají teplého sluníčka.
Kapky je osvěží, slunce je zahřeje,
ptáci jim zpívají překrásné árie.
A takto den ze dne dokola chodí,
smrček i jedlička stále tu stojí.
Až jednou zas nové semínko dozraje,
vítr je roznese daleko do kraje.
Půda ho přijme, voda ho napojí
a naše semínko zapustí kořeny.
Najednou, kde se vzal, tu se vzal,
potomek maličký, roste a mohutní,
"Dívejte, lidičky."
Noc nad vsí
Už se nebe nad vsí sklání, v kapli se zvon rozezvání.
Odzní brzy klekání, noční mraky přivábí.
Šero krajinou se rozprostírá a kos poslední píseň zpívá.
Utichne také v kapli zvon a na políčku jarní shon.
Vesnička do noci se ponoří a v oknech světla dohoří.
Ticho jde kolem a noční klid, naruší přelet výra.
Ke studánce jdou laně pít a celá ves usíná.
Tsunami
Ohnivá koule za obzor padá, okolní krajina je celá šedá.
Bez slunce temno a smutno je, znovu že vysvitne, stále je nasěje.
Moře se bouří a vlny zvedá, člověkem Zemi, ničit si nedá.
Že v jejích útrobách něco už hoří a všechno ve chvilce vší silou boří.
Co člověk vytvořil, také teď sklízí, hromady majetku najednou mizí.
Domy jak krabičky na vlnách plavou, lidé jsou zoufalí, někteří tonou.
Dnes už se živlům nikdo neubrání, zbývá jen pokorné odevzdání.
Bůh přece ze sebe tolik dával a jeho výstrahy kdekdo zanedbával.
Když Země vydala všechny své zásoby, zvedla se od moře tsunami.
Přec člověk nemůže takto dál bořit, vždyť jenom Láska má na světě tvořit.
Nutné je dojíti k velkému prozření, MATKU ZEM pokorně prosit za odpuštění!
Ještě je stále naděje - Předvelikonoční
Podívej, jak slunce svítí na tvou rodnou zem.
Usměj se a neodmlouvej, půjdem spolu ven.
Jaro je tu a s ním krásy, všude kvete kvítí.
Fialenka v trávě sedí, kotě na tě mile hledí.
Ještěrka je baculatá, na hroudě se sluní.
Opět v jejím malém těle, životy se rodí.
A pak přijde Velká noc a s ní čas Velikonoc.
Boží síla pozvedá se, projeví se ve vší kráse.
Kocourek a kočička
Pojď kocourku, pojď si hrát.
Nechce se mi, půjdu spát.
Lenost kočkám nesluší,
vytahám tě za uši.
Tak pojď, jenom chviličku,
pak si zdřímnu v košíčku.
Život u řeky
Stovky let už se tu vine, jednou bouří, jindy tiše plyne.
Kolem břehů se rozlévá, laská je a také zpívá.
V trávníku se květy kloní, bylinky tu krásně voní.
Pestrou barvou ve chvíli, přilákaly motýly.
Rybář klidně si tu sedí, do hladiny tiše hledí.
Statné lípy kolem stojí, včely sladký nekter sají.
Najednou se hlína zvedá a už je tu neposeda.
Neúnavně pracuje, domeček si formuje.
Je to malý krteček, zas má další kopeček.
Kdopak to tu utíká? Celý se i zadýchá.
Naše štěně pospíchalo,na krtka se rychle hnalo.
Jak dostihlo kopeček, už tam nebyl krteček.
Pod zemí si chodbu brázdí, dělá spoustu zatáček.
Ale naše štěně opět, chladí si jen čumáček.
Všechno kvete
Z květu na květ včelka létá, sladký nektar saje.
Na meruňkách plno je jich, vítr s nimi vlaje.
Poletují bílé lístky, pokrývají hnědou zem.
Přišlo jaro a s ním květy, je to jako bílý sen.
Čmelák bručoun pobrukuje, hojně si je navštěvuje.
Všichni svorně pospolu, opilují přírodu.
Bez těch malých pomocníčků, celý svět by zašel.
Kdo by květy opiloval, sladký med donášel?
Každý pilně pracuje, svobodně a rád
a to ještě bez reptání, dodržuje Boží řád.