Povím vám, děti, příběh o ztracených hračkách. V jedné mateřské škole měly děti spousty hraček, různých pomůcek a knih. Hrály si tam, tak jako v jiných mateřských školách, učily se poznávat i pomocí obrázků různá zvířátka a vyprávěly si zajímavé příběhy. V době hraní si každé dítě vybralo svoji hračku a hrálo si s ní. Paní učitelky po skončení hraní připomínaly dětem, aby si po sobě uklidily. Týkalo se to nejen hraček, ale i osobních věcí /tj. oblečení, obuvi a také pyžamka na lehátku/. Ve třídě bylo několik dětí, které vůbec nedbalo na pořádek. Naopak byly i takové děti, které dokonce poškozovaly hračky i knihy a napomínání paní učitelky nepomohlo. Ta se snažila vysvětlit, proč se má dbát na pořádek a opatrnost, aby jim hračky dlouho vydržely a mohly s nimi prožívat hezké chvilky. Nelíbilo se to také poslušným dětem, ale ani dokonce samotným hračkám.
Tak se jednou v této mateřské škole stalo něco zajímavého. Už dlouho se hračky povalovaly pod stolečky, u kterých děti sedaly a stalo se tak, že občas na ně i někdo šlápl a poškodil je. Panence chyběla nožička, v knížce byly vytrženy listy, autíčka neměla kolečka, kostky byly často rozházeny po celé třídě. Dovedete si představit, jak to mrzelo paní učitelku i rodiče, protože i rodiče si přáli, aby se děti naučily pořádku a úctě k zařízení, které stojí spoustu času, než se vyrobí, ale i peníze, a proto už malé děti se mají učit, aby si vážily věcí, které používají.
Jednou, když už nikdo v mateřské škole nebyl a nastala tma, stalo se něco zvláštního. Z kouta třídy se ozval tichý pláč. Co to může být? Za chvíli bylo slyšet vzdychání a tak dále. Hračky oživly a začaly si vzájemně sdělovat své trampoty a dohodly se, že už tak dál nebudou snášet takové nehezké zacházení. Panenka plakala, že jí chybí nožička, autíčko se špatně pohybovalo, protože mu chyběla dvě kolečka. Knížka si stěžovala, že její příběh není celý, protože jí schází některé stránky. Postupně těch postižených hraček přibývalo, až jich byla celá řada.
"Co budeme dělat?" ptaly se hračky. Najednou se ozvalo nákladní autíčko, které bylo ještě celé, ale mělo soucit s těmi poškozenými. Navrhlo, že je odveze pryč. Nedá se to už vydržet a děti tedy nebudou mít nic. Někdo namítal, že všechny děti si to nezaslouží, ale nedalo se nic dělat. Kdyby tam zůstaly, tak ti nepořádní by je trápili stále. Nákladní autíčko vědělo o jednou hodném a šikovném pánovi, který uměl vše opravit. Navrhlo jim, že je tam zaveze. Tak se nakonec stalo. Třída se vyprázdnila a všude nastalo ticho.
Na druhý den přicházely děti do mateřské školy a velmi se podivily, kde mají hračky. Požadovaly po paní učitelce vysvětlení a shromáždily se kolem ní. Na stole totiž ležel vzkaz od hraček. Všechno tam hračky dětem napsaly a také zdůraznily, že se nevrátí, jedině když se moc polepší. Děti zůstaly zaražené a začaly přemýšlet o tom, co se stalo. Celý den byly bez hraček a prosily paní učitelku, aby je zase přivezla zpět. Ta jim však už moc nevěřila. Tak to trvalo už tři dny a děti se začaly nudit, protože byly zvyklé na pestrý program, krásné obrázky, maňáskové divadlo atd. Začaly slibovat že už se polepší a dokonce si budou své věci ukládat ve skříňce v šatně i na lehátku.
Na čtvrtý den se paní učitelka vypravila, aby hračky přemluvila k návratu. Ty se ale pustily do velkého stěžování a že se nevrátí.Když to v mateřské škole vyřídila, dokonce některé děti i plakaly. Znovu se tedy vypravila za hračkami a vyřídila slib od dětí. Vrátila se a všichni čekali, co se bude dít. Brzy ráno už přicházely děti, aby se dozvěděly, jak to dopadlo. Všechny hračky i pomůcky byly na svých místech a opravené i urovnané. To bylo radosti. Na tabuli byl nápis, který paní učitelka přečetla: „Jakmile s námi budete tak nehezky zacházet, odejdeme a už se nikdy nevrátíme.“
Děti slibovaly, že samy pohlídají lajdáky, aby se to neopakovalo. Věřte, nebo nevěřte, od té doby byl v mateřské škole pořádek. Děti se s hračkami těšily, povídaly si nad obrázky v knížkách, skládaly pexeso, stavěly z kostek stavby, malovaly, tančily a zpívaly. V noci si pak hračky vyprávěly, jak se děti polepšily. Konec povídání, které radostně skončilo.