V jednom parku žila rodinka ježků. Tatínek, maminka a tři malá ježčátka. Vytvořili si pěkný domov v opuštěné noře. Mladí ježkové měli ještě měkké bodlinky a tak na ně maminka musela dávat velký pozor, aby jim někdo neublížil. Byli také, jako bývají všechny děti, zvídavé a často se spolu postrkovali. Tak už to bývá u všech mláďátek, i naši ježkové si občas vjeli do bodlinek a pak mamince žalovali na své sourozence. Maminka je musela rozsoudit. Dbala vždy, aby to bylo spravedlivé. Byli to dva chlapci a jedna holčička. Ta byla o něco menší než bráškové. Maminka je poučovala, aby dávali pozor na sestřičku a byli k ní něžní. Říkávala: "Je to ještě taková malá a křehká holčička. Bráškové ji mají ochraňovat." Jeden z nich byl ale velmi živý a občas porušil příkazy rodičů. Však na to také doplatil a nějaká ta slzička také ukápla. Tatínek se většinou staral o zásoby pro rodinku, aby nestrádala hlady. V parku byla bohatá půda na humus. Humus je kvalitní zemina, která vzniká tlením a rozpadem spadaného listí. Tam se velmi dobře daří žížalám a drobnému hmyzu, který je vyhledávanou potravou pro ježky. Ježkové jsou také velmi obratná zvířátka. Občas si uloví i menšího hádka a někdy se setkají i se zmijí. Když je dlouho sucho, vydávají se za potravou mimo svůj domov. Protože ježek má měkké a velmi zranitelné tělíčko, byl by často ohrožen liškou nebo jinými predátory. Děti, víte, kdo je to predátor? Je to zvíře nebo velký pták, který se živí drobnějšími živočichy.
Pán Bůh na ježka pamatoval tím, že mu přidělil bodlinky, které jsou velmi ostré. Při ohrožení, napříhlad zmijí, se stočí do klubíčka, schová si čumáček a je z nej pichlavá kulička. Na takovou kuličku si jen tak někdo netroufne.
Ale představte si, děti, že víc než predátoři, ohrožuje ježky moderní doba, která je plná aut, motorek a jiných dopravních prostředků. Často se stává, že neopatrný řidič může ježka přejet. Ježek totiž vychází na lov většinou v noci a proto je velmi ohrožen. Také náš ježek z parku vyšel jednou v noci na lov a málem přišel o život.
Ježek
Měsíc pluje nad mraky, svoji tvář v řece shlíží.
Ztichla ves, ztichl les, jen ježek pomaku se blíží.
Vyšel si na noční lov, snad bude miti štěstí.
Pozor, ty malé stvoření, ať nejdeš do neštěstí.
Šílený jezdec se řítí tmou, motory skučí a mocně řvou.
Auto už přijíždí do ticha a ježek zmateně pospíchá.
Jen tak tak, že o vlásek uniká a strachy ani nedýchá.
Ach, Bože, jaký je to dneska svět, proč spěchají o sto šest?
Tolik je krásy na světě, jen si jí trochu všimněte.
I temná noc své kouzlo má a klid je zase kolem.
A noční lovci pomaloučku, zas chodí si polem.
Na tmavé obloze hvězdy svítí a třpytí jak luční kvítí.
Tentokrát ježek štěstí měl, že ho ten řidič nepřejel.
Proto mu přejeme krásné žití, ať dlouho mu jasné hvězdy svítí.
Kdyby se člověk polepšil i svět by krásnější byl.
Všichni si toto přejeme a proto se i modleme.
Tatínek ježek se bez dechu vrátil domů a vyprávěl, co se mu přihodilo. Maminka byla ráda, že to dobře dopadlo a děti při vyprávění ani nedýchaly. Znovu je upozornila na nebezpečí, které naše moderní doba přináší. Ale, aby je moc nestrašila, tak říkala, že jsou také hodní lidé, kteří mají rády ježky a jezdí opatrně. Někteří se starají o opuštěná mláďátka.
Náš příběh nakonec dopadl dobře a všichni jsme rádi. Totiž každý živočich je užítečný a proto bychom je měli chránit. Naše rodinka v parku tedy dál žila pod dubem v doupátku a vychovala své tři potomky do dospělosti. Jakmile jim zpevnily bodlinky, vyráželi na noční lov, jak to dělali jejich rodiče. Přejeme jim šťastné návraty domů.