Ortel
Psi olizují vředy
a havran oči klobá.
Jak utěšit Joba?
Brzy naposledy!
řekli páni doktoři;
a srdce uším nevěří:
Mám být poslem
špatných zpráv!
Jak to říci, osude?
Není líp a nebude?!
Nebudeš už nikdy zdráv?!
Havrani mají bílé pláště,
krákorají bez vší záště.
Zkoušejí mě, jestli svedu
podat ti tu číši jedu.
Zkoušejí mě, lásko moje;
nevěřím jim, jsou jen stroje
bez soucitu s trpícím.
Nevěřím a nevěřím.
Nevěřím, že mohou
naději, psíčka malého,
odehnat od tvých nohou.
Nápis na stěně onkologické ambulance:
"Naděje je jak malý psík, blbá a přítulná!"
Sedmikrásky
Sedmikrásky něžně zdobí
na trávníku broučků hroby.
Je to prosté:
Díky jaru, díky létu,
tráva roste.
Armagedon hrozí světu:
Broučci, proste!
Nepomůžou slzy
ani naříkání,
smrt tu bude brzy.
Sekačka nezná slitování -
rozmetá vaše kosti!
Vykvetou z nich něžné,
bílé kvítky nevinnosti,
jako hvězdy sněžné.
Děti chudoby a lásky,
sedminásobné krásky,
chudobky a sedmikrásky.
Některá je bílá celá,
jiná trochu zardělá,
jako když se panenka stydí -
tam Beruška zemřela.
Někteří z lidí
sedmikrásky nenávidí,
nechtějí je v trávníku.
Snad se za své hříchy stydí,
bojí se těch pomníků.
Snaží se je otrávit,
sypou na ně herbicid,
že prý trávníku jsou kaz.
Co je krása a co je kaz,
rozhoduje každý z nás.
Každému něco jiného sluší.
Oslovi třeba dlouhé uši.
Květy pak těm,
co krásnou mají duši.
Stromy objímat
Přišlo do módy
Stromy objímat.
Člověk se neptá,
Zda to strom
Má, či nemá rád.
O drsnou kůru stromu
Špínu z duše odírat
Je prý člověku zdrávo
A lásku odmítat,
Na to strom nemá právo.
Člověk jen řekne DEJ,
Strome, dej mi svoji sílu!
A přitom nevidí,
Že znásilňuje vílu.
Třezalka (Krev svatého Jana Křtitele)
Kravičky pomalu pasou se
kol kouzelného býlí,
těm kruhům radši vyhnou se,
tam protančily víly.
Salome, dívko lehkonohá,
u prostřených stolů
pokořit bys chtěla Boha
ve zhrzeném bolu?
Salome, jak víla tančíš,
jakou odměnu ti dát?
Herodes pozvedá číš
a za dveřmi už čeká kat.
Třezalky se zlatem svítí
jak ta mísa ze zlata.
Kdo by vám chtěl hlavy stíti?
Každá z nich je přesvatá!
Vzduchem blýsklo ostří meče,
hlava padá a krev teče.
Janova hlava uťatá
leží na míse ze zlata
a krev teče a teče.
Copak, Salome, bylo to poprvé?
Ruce máš celé od krve.
Umyj se a zvedni číš!
Pročpak pláčeš vkleče,
snad se k Bohu nemodlíš?
A krev teče a teče.
Zlaté ptáče
Zlaté ptáče mládí,
to nás k lásce svádí,
dá nám dvě, tři objetí,
pak do dálky odletí.
Zlaté ptáče mládí
měli bychom rádi.
Zadržet ho - těžká věc,
pomůže jen zlatá klec.
Zlaté ptáče v kleci sedí,
pírka ztrácí, smutně hledí,
necvrliká, nezpívá,
jen na váze přibývá.
Zlaté ptáče mládí
k lásce už nesvádí:
je z něj kvočna ze zlata,
brzy nám vysedí zlatá kuřata.
A kohoutci zlatí, co si počnou
s touhle starou kvočnou?