Cesta nadějí
Cesta životem je projevem touhy lidského ducha po novém poznání. Máme svobodnou vůli a máme čas i prostor na to, abychom se rozhodli jakou duchovní a duševní kvalitu chceme do svého života přijímat. Duchovní vědomí člověka má svrchovanou moc a sílu. Pro co se na základě své svobodné vůle rozhodneme, to dostáváme. Náš duchovní, duševní i fyzický život je součástí života celku. V zájmu zachování života v těchto třech úrovních je potřeba vnímat a svým životem (tj. svou vůlí, myšlenkou i činem) ctít zákony života v těchto třech úrovních. Duch podporuje ducha, objevuje se nová životní vize. Duše podporuje duši, objevuje se nová životní aktivita. Denně se přesvědčuji, že člověk sám si určuje hranice svého působení, člověk sám se spoutává různými články víry, které ve své nevědomosti přijal za své. Vše, co prožíváme, je následkem našeho vlastního způsobu přijímání a nepřijímání života. Přijímat život znamená poznávat. Nepřijímat život, znamená být uzavřen v subjektivitě. Na své cestě životem bychom měli pochopit, že prožíváme vždy jenom následky toho, pro co se průběžně rozhodujeme, následky toho co vnímáme a nevnímáme, následky toho co ve skutečnosti dále předáváme a nepředáváme.
Vnitřní prostor
Spolu s rozvíjejícím se vědomím ducha sílí vnitřní podstata lidské bytosti, můžeme ji vnímat jako náš vnitřní prostor. Život již není pouhou subjektivní reakcí sebe nevědomé duchovní bytosti na okolní děje, ale je stále více životem v uvědomění základních duchovních principů. Člověk žije pro jednotu s vyššími duchovními principy a zákony, v přirozeném cítění a v přirozeném následování těchto principů a zákonů. Podstatné je: Jsem zde pro přirozené přijímání a předávání informací, které jsou platnými duchovnímy impulsy z vyšších úrovní duchovních. Stačí chtít, následně přijde poznání jak, které vyústí v čin. Každý člověk je hoden porozumění. Každý člověk ve skutečnosti prahne po novém poznání, které se mu stane určitým doplněním na jeho cestě životem. Každý člověk má v sobě duchovní jiskru, která se projevuje jako touha po sjednocení s tvůrčím duchem Universa. Vlastní reakce člověka na dané životní zkoušky vede s postupem času k probuzení jeho duchovní podstaty. V těžkých chvílích jde člověk do sebe, otevírá svůj vnitřní prostor. Každý z nás je pod ochranou vyššího vedení duchovního, jde o jediné, neztratit kontakt s Bohem, neztratit svůj vnitřní prostor.
Růst
Růst člověka jako víceúrovňové duchovní bytosti je spojen s úrovněmi života hmotného stvoření. Žijeme v těle, naším životním zadáním je najít soulad s energiemi duchovní dimenze, které svou duchovní podstatou náležíme a najít soulad s energiemi země, se kterou nás spojuje naše fyzické tělo. Jedině tak může docházet k našemu přirozenému duchovnímu a duševnímu růstu zde na planetě Zemi. Jsou nám dány duchovní, duševní a fyzické předpoklady, přes které máme příležitost přijímat novou duchovní, duševní i fyzickou sílu. V životě na zemi směřujeme k jejich plnému rozvinutí. Každý den je novou příležitostí oživovat a rozvíjet tyto předpoklady. Je potřeba živě vnímat. Učíme se žít v duchu, upřednostňujeme určité duchovní cítění. Učíme se žít v duši, nacházíme nový způsob myšlení a s ním spojenou tvořivost. Síla ducha rozvíjí duši, člověk se stává tvořivou bytostí. Síla duše dává fyzickou pohyblivost a odolnost. I skrze své tělo tak získáváme vědomí své vnitřní síly.
Chrám
Ježíš Nazaretský řekl: "Zbořte tento chrám, a ve třech dnech je znovu vystavím". Chrám je možné vnímat jako stavbu ducha, duše i těla. Chrám je jednotou ducha, duše i těla člověka. Syn Boha Otce je božským principem, působí v úrovni ducha, duše i fyzického těla, které je ukotveno zde na zemi. Syn je dokonalou jednotou s Otcem. Syn je pricipem věčnosti. Syn Boha Otce přišel na tuto zemi, aby dal příklad lidstvu. Duch je podstatou lidské bytosti, to znamená, že živý vztah lidského ducha k božskému principu uvádí jeho ducha v přirozenou rezonanci s božským principem. Takto napojený člověk získává výjimečné duchovní a duševní poznání a sním spojenou duchovní a duševní sílu, začíná chápat v souvislostech. Jak poznává, tak prožívá. Jak prožívá, tak koná. Děje se ono: "Jak nahoře, tak dole - jak dole tak nahoře". Energie proudí. Duch staví chrám v rovině duše. Duše staví chrám v rovině těla. Chrám je síla, odolnost, pevnost. Chrám je duchovní, duševní i fyzická krása a ušlechtilost. Chrám je duchovní jedinečnost v proudu vanutí sil věčného stvoření Boha Otce.
Vyzařování
Vyzařování je hrou polarity duše. Vyzařování je příčinou i následkem. Vyzařování je prostřednictvím, je cestou k přijímání i předávání jemných duchovních a duševních impulsů. V rovině duchovní jsme tím, co chceme. V rovině duševní vyzařujeme svou vůli. Naše vůle je transformována podle vesmírných zákonů do roviny času a prostoru a postupně se v působení těchto zákonů realizuje. Dostáváme zpětnou reakci, a tak směřujeme k poznání významu základních duchovních principů života lidského ducha zde na Zemi. Začínáme vnímat význam vděčnosti za život zde na Zemi, význam úcty k veškerému životu, význam harmonického soužití s veškerým životem okolo nás, význam pozitivního přístupu k veškerému životu. Začínáme vnímat významu své úcty k Bohu, k jeho Řádu. Spějeme k poznání významu jednoty lidského ducha s Tvůrcem. Na konci této cesty, plného duchovního rozvinutí v odevzdanosti a ve službě celku, je dáno lidskému duchu jeho plné otevření tvůrčí sile Universa. Objevuje se plné poznání příčiny i následku, objevuje se duchovní svoboda.