Básně L. Třetinové ze souboru "Zimní rozjímání" mě tak inspirovalo, že jsem si k nim dovolil složit hudbu. Kliknutím na název každé básně se spustí určená hudba nebo i videem pomocí youtube.
Řeka v zimě
Jez hučí, vítr sténá a silně duje, ledová kra za krou po hladině pluje.
Voda silně prýští a mráz tvoří krásu z tříští.
Kouzelné divadlo se tu odehrává a vítr s kapkami jen lehce mává.
Před mými zraky cosi se utváří, něco jak opona utkaná z hedvábí.
Na sloupu mostu teď překrásně splývají záclony ledu, až dech se zatají.
Jako by tkalci je na stavu utkali, krajkoví z krystalků až dolů visely.
Další a další kapičky stékají, než stačí dopadnout, záclonu utkají.
Je jich tu na jezu víc a víc, třpytivých kapiček na tisíc.
Jednou, až na jaře sluníčko je zahřeje, ledová krása se pomalu rozplyne.
Jez v mysli zůstane stát a možná malíř se štětcem bude si hrát.
Přenese krásu na plátno obrazu,zachytí kouzlení vody a zámrazu.
Studená nádhera pomine a voda v řece do dálky odplyne.
Člověk a řeka
Člověk i řeka podobný život má, nejdřív je malá a pak se rozpíná.
Cesta je rovná, též často klikatá, někdy jdeme z louže i do bláta.
Po cestě vane vítr, štípe mráz, ale pak sluníčko vyjde zas.
Z malého pramínku říčka se utváří a malé robátko k mámě se batolí.
Říčka se šíří a mohutní do břehů, batole vyrostlo v dospělou osobu.
Cestou si člověk i někdy zpívá, usedne na břehu a s vodou splývá.
Co starostí a radostí život přináší i řeka půdu sebou si odnáší.
V létě se člověk v řece namočí a chladná voda tělo osvěží.
Až dlouhou poutí řeka uplyne, ve velkém moři se celá rozplyne.
Člověk též život završí a Bohu rád odevzdá svou duši.
Tak, milý člověče, s řekou pluj, o život radostný také usiluj.
Aby tak, jako řeka milá, se i tvá duše dobrem naplnila.
Zimní procházka
Mraky se honí oblohou a vítr si s nimi pohrává.
Je sychravo a studená mlha se do kůže zavrtává.
Jdu svižným krokem podél polí a nohy trochu bolí.
Smutná je příroda v tuto roční dobu
i malá polní zvířátka teď mají chudobu.
Světlé i tmavé mraky se střídají
a já sním o teplém sluníčku potají.
Tu jeden paprsek v mracích se protlačí
a za ním další už vesele skotačí.
Najednou celá obloha se rozjasnila
a světe div se, nádherná duha se objevila.
Zůstanu v úžasu na chvíli stát,
další to zázrak stal se mi snad.
Takový úkaz často se nestává,
ale hned člověku stoupá nálada.
I zimní procházka člověka osvěží,
je třeba dívat se se srdcem bez dveří.