Všechno to, co vidíš kolem sebe
to všechno skýtá i duše tvá
když nad hlavou spatříš modré nebe
i uvnitř se ten blankyt ukrývá.
Že jeden tě udeřil a to se divíš
vždyť ty jsi mu v duchu již políček dal.
Ve svém oku trám neuvidíš,
však druhé jsi odsoudil a jdeš od nich dál.
Před posledním soudem právě stojíš
a rád by jsi učinil krůček dál
však činů svých se právě teď bojíš
a vidíš, co všechno jsi kdy udělal.
Tak umyj už konečně tu svou líc
ve studánce ze slzí Matky boží,
byť hříchů jsi učinil na tisíc
už víš jak tě pálí a nikdy víc
si na hřbet svůj ten ranec nenaložíš.
Pokorně, tiše s prosbou do velké výše
pošli omluvu, prosbu i velký dík,
že s Boží pomocí i uprostřed noci
může se rozjasnit, duši tvou vyjasnit
a ta čistá lehká k obloze letí
a s radostí jako u malých dětí
pramenem čistým osvěžena,
že se zas cítí jak pravá žena
jež k milému běží, je něžná a svěží.
třpytivou rosou oblažená.