Velká tichá noc rozevřela svoji náruč
A v ní miliony lucerniček září
A lidé přistupují ku oltáři
Se srdcem tichým, mírným laskavým.
Světýlka v očích tiše plápolají
A duše výše ku nebesům stoupá
Až tam kde hvězdy své světlo rozžínají
Srdéčko tluče, skáče, bouchá.
Těší se na dary, jež dostane od Pána
Na ty, které zaslouží pílí svou
Tichoučká přání dávno jsou poslána
Už vzlétly vzhůru za lunou.
Každičkou hvězdu andílek stráží
A stará se o její stříbřitou záři.
Byť maličká hvězda, ač se to nezdá
Každá svůj úkol převelký má.
Provésti nocí a od zlé moci
Uchránit děťátko, to které zakrátko
Z bačkůrek vyroste, maminku předroste,
Do světa kouká, písničku brouká.
Ať se nic nebojí, usíná v pokoji
S naprostou jistotou, že jeho tatínek
Má jej moc rád a že se nemusí ničeho bát,
Jeho ruka jej chrání s něhou i silou
Nenechá upadnout na zem sněhobílou
A když snad, tak zvedne se a radostně běží
na místo bezpečné – do náruče Boží