Boží náruč
Kéž dojdem tam, kde všickni napijem se vody živé
a chléb nám vezdejší zhůry padat bude,
kéž neumdlíme, nepadneme pod dechem saně líté
a sborem z hrdel našich ozve se ta píseň,
když po strastiplné pouti pohlédneme Naň.
Na jeho tvář, jež skví se nade všemi,
jak libá, mírná překrásná se jeví.
A v náruč pevnou měkkkou milou ulehneme
a ruka něžná pohladí nám skráň.
Tož vzhůru bratři vzhůru, jdeme dále,
cíl už se z mraků očím našim noří,
spěchejme uctít světa všeho krále
jež konec učiní všem hořím.
Pospěšte bratři pospěšte,
už čeká na vás s odměnou tou jež zasloužíte.
A nebojte se a pijte.
Z pramene síly co nikdy nezanikne,
vždyť démantem jste, co do koruny si vloží.
To slzy, bol a rány ty vás vybrousily,
tož nestyťe se za ně
a směle pohlédněte do těch mírných krásných očí a
přihlašte se k Němu.
Vždyť je to náš Pán