Dopis kněžně
O velectěná kněžno,již dlouho nezdobil tvé líce radostný nach
A oko tvé nezářilo štěstím,
O běda a škoda veliká na duchu tvém se páše,
Já kladu před tebe tu číš s vodou, co údy oživí
A jiskru dodá duši tvé.
Věz, že pán spravedlivý nad tebou stále bdí a jen čeká až pozvedneš ducha svého
Do výšin, tam kam náleží,
Tu zasype tě štěstím neskonalým a dary, jimž není na světě rovno,
O ty přespanilá, nejkrásnější ze všech dam, jdi za tím, co rozehřeje tvoje srdce,
vstaň z hrobu a choď.
Vždyť tolik krásy na tě ještě čeká,
Nezahazuj drahocenný čas, jež darem jest člověku dán,
Ať světlo v duších rozhášíš, vstaň a ukaž světu
Kolik krásy skrývá se v tvém nitru
Tolik co bolu vejde se tam, však ten už znáš,
Je čas ho vymést a rozsvítit tam slunce jasné.
Tolik si přeji milé dítě, tolik si to přeji.
Vstaň
Vzkaz od Pána
Ctihodný kmete
Než zamhouříš oka svého a navždy se pohrouží do hlubin věčného zapomnění, slyš
Ty dar jasnocitu, rytmu a sluchu máš, tož vem pero a stvoř dílo uchu lahodící, pro potěchu srdce a oslavu Boží a pošli to do míst, jež Všeláska se ozve
Ať zaujmeš oko i sluch urozených dam
Ať tvá slova co ptáci letí ke hvězdám
Tam skloní se před nejvyšším a sdělí mu svůj dík
S příslibem, že jen v jeho službách půjdeš s mečem slova a pochodní v srdci budeš plát druhým v temnotách.
Vzpomeň cos slíbil před staletími, v dobách jež dávno pohřbil čas, kdys v duchu mocný
vládls silou a lidem vracel v oku jas.
Tys rytířem ducha.
Pomni a konej milý synu
O mocný kmete, snad nedotkla se slova má tvé hrdosti,
Snad neporozuměno bylo mému poselství?
Já ve dne v noci přemítám, co zdvihlo by tě
a ku činnosti bohulibé uráčilo vésti.
Či snad jen mrzká peleš a nic více?
O to raději bídným červem nazvati tě troufám.
Leč mýliti se mohu a coby přítel tvůj a rádce
S radostí uvítám úsměv na tvé tváři,
Tož zanech chmury.
Vždyť krásný jsi v duši,
Na kterou s radostí teď shlížím
A vše dobré do dalších dnů ti přeji.
Dobrou noc i krásných snů lány
Děťátko Boží
Mé milované dítě,
Pro tebe jsem stvořil tuto zemi
Tys nejmilejší pro mě mezi všemi,
Pro tebe stehlíček na keři zpívá
Na tebe se z mraků slunce dívá
Pro tebe déšť zemi skrápí,
Pro tebe se čápi s jarem vrátí
Pro tebe duha nebe zdobí
Na tebe se maminka teď zlobí, kde jsi?
Kam tě nožky nesou?
Kterým směrem ?
Tvou hlavičkou mé ruce třesou
Kde bloudíš?
Vrať se domů.
Kde jinde bys hlavu složil.
To pro tebe jsem píseň složil
A verše skáčou na papír jak blešky.
Pro tebe beránci na nebi se honí
Pro tebe se vrba k vodě kloní
Pro tebe mám ze všech nejvíc slabost.
Mé milované dítě.
Matičce Zemi
Matičko drahá naše milovaná,
Tolika nožkami už jsi pošlapaná,
Kdejaké dítko si na tě staví hrady
a broučkové tě slinou lepí dohromady
jak balonek jsi kulaťoučká.
Matičko naše milá dobrá
Rádi jsme chodili na tě si pohrát,
s kamínkem, lístkem i větvičkou
Zlíbali bychom tě celičkou,
Kdybychom tě spatřili v celé tvé kráse.
Do tebe kořínky lačně se derou
A z tebe zas pramínky se do dáli berou
A spojují v mohutný proud.
Matičko naše milovaná
Tolika kopýtky už jsi pošlapaná
I tlapky a drápky moc dobře znáš.
A koberce květin a travin nám tkáš
Ať spočinout může včela i had.
A všechno tvorstvo má kde spát
A té vůně jež vůkol k nebi stoupá.
Maminko naše nejdražší
S láskou se k tobě obracím
A děkuji za vše, cos nám kdy dala
Za noci které jsi proplakala
Nad lidskou záští a nedobrotou.