Jedna a jedna jsou právě dvě.
Dvě ruce, dvě nohy,
dvě oči, dva slohy,
dvě srdce do sebe zakleslé,
spojené v lásce nebeské.
Dva konce duhy, co oblouk tvoří,
Dva holoubci se prochází po nádvoří
a sbírají drobečky ztracené.
Dva tvoří pár, dva duet pějí,
jen dva se z celého srdce smějí.
Dva na loďce sedí a ze všech sil
pádlují přes moře a těch chvil,
co tráví společně vedle sebe
to dražší je než celé svaté nebe
a žádný poklad na zemi,
nezaplatí to souznění.
Když přeplují moře,
když přetrpí hoře
dojedou k vysoké skalnaté hoře,
na jejím vrcholu mocný hrad,
však do něj může jen ten kdo má rád.
Jsou dva, však přesto jen jedno tvoří,
přepluli oceán a devět moří a
srdce jim krásnou září hoří.
Je konec všem bědám, válkám, hořím,
do jejich štěstí se také vnořím,
je ho tam pro všechny dost a dost.
Když přijdeš, budeš jak vzácný host,
od srdce k srdci vede most
a po něm pak přejdou národy bdělé,
do krajů, které jsou ze světla celé,
a ten most se jak duha klene
a vede nás domů, do země zaslíbené.