Andílku strážnému
Andělíčku strážný můj,
celý den mě ochraňuj.
ty znáš všechny moje přání
o nichž nemá nikdo zdání.
Ze snů mi je přečíst umíš,
znáš celou mou dušičku,
mojim skutkům porozumíš,
počkej ještě chviličku.
Než zas k nebi poodlétneš,
střez každý můj čin i krok,
ty víš, že jsem se moc snažil
být hodný celičký rok.
Někdy zase malý čertík vystrkoval na mě růžky,
ale s tvojí pomocí,
zahnali jsme, zaplašili všechny naše nemoci.
Z duše, z těla vyletěla jako střela nemoc zlá,
mezi křovím , za komínem myslím si, že uvízla.
A v mém malém srdíčku,
je zas jasno čisto krásně,
jak v útulném hnízdečku.
Odkud k nebi píseň vzlétne, jako hejno skřivánků
dotkne se až samé duhy a večerních červánků.
Díky milý andílku
s tvým polibkem na čílku
do snové říše rád se vydám
modlitbičku k Bohu přidám
a už se má očka klíží
už se spánek ke mně blíží
děkuji za celý den
byl jsem šťasten, spokojen.
Pro pana krále
Milý králi, vzchopte se,
kdo tu tíži unese,
vždyť mocný jsi a udatný,
každý rytíř o tom sní,
že jednou bude jako ty.
Se jménem Božím na rtu tys vydal jsi se statečně,
že sémě na zem nedopadlo zbytečně,
klíčí tam a roste, košatí,
jak mohutný strom, jež o své síle ví.
Nezapadne do vyprahlé země,
dotkne se srdce a celé lidské plémě vzchopí se zase k pomoci své duši,
jež dlouho bloudila zlou nocí a rána dočká klidně zas.
Svět přec je tak plný všelijakých krás,
jen rozhlédnout se, můj králi, což nepoznáváš nás?
Svět už sám o sebe postará se,
již mockráts v rukou třímal meč,
je čas věnovat se jiné kráse
a na jiných nechat těžkou věc.
Věže, hrady a katedrály,
jež k nebi se tyčí stovky let,
zažily války, boje, vlády,
splnily své, však to, co v srdcích jest,
nevezme nikdo, zloděj ani rez.
Nezničí se a v dobách krušných poklady své vydá těm,
kdo poslouchali tichou píseň,
jež ve větru šveholí, dovádí po polích,
v potůčku žbluňká,
se žabkou kuňká,
z hrdélka skřivánků , večerních červánků.
Ať máš dva či dvě stě let,
poslechni si právě teď, co říká :
Miluji tě , právě Tebe milé dítě.
Již dlouho jsi kraloval a byl jsi moc dobrý král,
teď si zase můžeš hrát a já se na tě budu dívat,
jak to všechno krásně umíš a
jak ti to všechno jde a když něčemu nerozumíš,
nic zlého se neděje:)
A ten kdo srdcem poslouchá,
umí čísti mezi řádky,
porozumí, neodsoudí a do světa jak do pohádky s novou chutí vykročí
a nové věci zříti smí,
jako dítko, jež se právě z postýlky své vykulilo
a úžasem se rozzáří,
když zjistí kolik čistých srdcí stále ještě pro něj tluče,
strachu, zloby se zbaví,
jako železné obruče, jež svírala jej v objetí.