Bez práce nejsou koláče
Zadarmo dětátko pranic není,
ani radostné posvícení,
ani ducha osvícení,
bez lidského utrpení .
Že bez práce koláč není
a jen ten dojde ke spasení,
který všechno lidské chtění,
od základu lehce změní.
Jen láskou dojde k proměnění
vody v ducha kvas.
Bez boží vůle ani vlas
nespadne tobě na dláždění.
Jen tak dojde k obrácení,
co černé bylo, dávno není
a udělat to bez prodlení
může každý z vás.
Pak z pole svého zlatý klas
sklidíte za chvály pění
a zbaveni všeho svého lpění
vyběhnete ze stavení .
A jen to, co každý umí,
jen to čemu porozumí,
konati bude s lásky chvěním.
A všechno to užitečné dění
hotovo bude do kuropění.
Tak lehce hravě snadno
půjde to každému z vás.
Pravé bohatství
Každý den spínáš ručky své,
ke krátké střelné modlitbě,
však ke komu se modlíš dítě mé,
už znáš to tajemství veliké?
Držím ti palce na cestách tvých,
ať pravé rozeznáš od nepravých.
Ať bohem tvým není plný břich
a už vůbec ne těla hřích.
Ať poznáš jak plné truhlice
tíží člověka velice.
A šatů krásných police
nebo snad patery střevíce,
krásné líce, chrámů svíce,
či snad chceš být dravá lvice,
která na svých dětech lpí a
jen pro to jejich blaho
bližního svého oloupí?
Anebo snad polí lány, krásné plány,
domy, stromy v alejích?
Pro to všechno byl bys schopen
ve svém srdci činit hřích?
Až k zemi se ti klanět budou,
budou chtít být tvojím sluhou,
ve tvém stínu usínat,
chceš si snad na pána hrát?
Jak Baalovi proroci tančí ve dne taky v noci
kolem sochy ze zlata,
budou chválit telata,
před nimiž se k zemi kloní,
chceš snad býti jako oni?
Jen za mamonem se honí,
a druhé totéž konat nutí,
nevšimnou si, že čas jim běží,
jako koně bez otěží,
že po cestě sílu ztrácí,
že Boha vidí jen v té práci.
A proto musí každý z vás,
když nadejde ten pravý čas
než na vysokou horu vystoupí
vědět, že jistě prohloupí,
když kvůli světa pokladům
ztratí svůj pravý rodný dům,
který však není z tohoto světa
a mnohdy jen jedna jediná věta
určí běh vašim osudům.
Mlčeti zlato
Kdo moc mluví, málo se doví.
Kdo hubou plácá, tomu neodpoví,
ten, co se ke slovu nedostal.
Kdo jen sám sebe chce poslouchat,
ať se pak nediví,že ho nikdo nemá rád,
a radši za dveře chtěl by ho posílat.
Ať už se konečně rozhostí klid,
ať z toho ticha radost může mít
a spoustu práce pak šťastně dokončit.
Proč stále jen mluvíš milé dítě?
Cožpak ta záplava nemrzí tě?
Stovky slov zbytečných z tvých úst se hrnou,
vždyť tu svou pusinku máš zcela plnou
a už žádné ucho nechce to znát.
Musíš i ostatním naslouchat.
Též jejich srdéčko přetéká něčím,
popřej též sluchu i jejich řečím.
Ať v souzvuku něco nového zvíte
a společně do kruhu se zapojíte.
Nevěsta
Nevěsto krásná perleťová,
k tobě každý úctu chová,
líčka máš nachová,
jak jen se zachováš,
když ženich ti na jedno polibek dá,
a poté už nebudeš jenom svá.
Už nebudeš pak jen svoje paní,
Společné bude vaše spaní
i sny a i plány,
už od svítání společně, statečně
nikdy ne zbytečně,
tvořiti budete ten svůj svět.
Nechť krásný je nejen napohled.
Ať poklady všeliké v něm nacházíte
do komnaty tajné přicházíte
a těch divů, tajů a zázraků!
Již sluníčko vylézá ze mraků
a osvítí ten svět váš celičký.
Před tím sluncem jsi tak maličký.
Naplní celý váš nový dům,
ve vašem srdci si udělá trůn
tam králem pak bude mnoho let.
Jeho tvář znáš již nazpaměť
však studovat budeš ji zas a zas,
v ní tisíce najdeš nových krás.
Voda
Vodo, voděnko křišťálová,
pramínky tvé se s jarem vzbouzí,
srdéčko k lásce zas probouzí.
Roztály ledy, vločky i sníh,
tvé kapky přebírám ve dlaních,
jak perličky ze šatů královny vod.
Tvé vlnky běží jak o závod.
Která z nich v cíli dříve stane,
a do moře dospěje.
Pak řekne :
Pane, již jsem tu,
na místě pro mě daném.
Teď tvořím se všemi kapičkami
veliké moře a Ty jsi s námi.
Vím, že po celou dobu vždyckys byl,
aby se po cestě neztratil
ani ten maličký,
co se trošku opozdil.