Obraz 1: Vidím zasněženou vesničku jako na dlani a nad ní se nad všechny domy ční do výše věž kostelíčka. Tento obraz říká: dobře tomu člověku, společnosti, civilizaci, který na první místo, nade vše ostatní staví svůj vztah k Bohu, vše tvoří s ohledem na boží řád. Obraz soudobého světa: nejvyšší jsou komíny, tovární haly, mrakodrapy, paneláky je analogií k uspořádání hodnot soudobého člověka .: nejdříve spotřeba, výroba, konzum, pohodlí, bydlení, požitky. Pokud člověk postaví něco nad Boha, to není věčné a v konečném důsledku se rozpadne a zahubí celý systém. Důsledkem jsou nemoci, rozvrat rodiny, psychické poruchy, agresivita, násilí, nedostatek, katastrofy, války.
Obraz 2: I stvořil Bůh muže. K obrazu svému jej stvořil. Dal mu jméno Adam. Z jeho žebra vytvořil ženu, jemu ku pomoci.Žebro chrání srdce mužovo. Skrz srdce (lásku) se dostává muž do kontaktu se svou duší.. Skrze naši duši k nám tichým hlasem promlouvá Bůh. Muž v kontaktu se svým nitrem slyší hlas Boha a podle jeho vůle koná. Muž povstal z prachu země. Jeho úkolem je pracovat v té hmotnosti dle Boží vůle, jak mu velí duše, dle svých schopností a vloh, jež mu byly dány do vínku a dle Božího plánu pro tuto jeho inkarnaci.
Obraz 3: Duše je žena. Žena je duše. Skrze duši člověk slyší přímo Boží hlas, ví jaká je jeho úloha ve stvoření a dle toho i koná. Ale žena (duše) potkala hada a poslechla jeho hlas, aby okusila ještě něco jiného, než vůli otcovu. A tak pojedla jablko a pak dala muži. Okusila co obnáší vlastní vůle,vlastní chtění, upřela pozornost na jiný objekt na spoustu jiných věcí – majetek, pohodlí, krása, vlastní potomci, moc, sláva, kariéra,moudrost, vědomosti, spravedlnost ..ulpěla na nich svým pohledem a tím je nadřadila nad Boha. A tím ztratila ze zřeteli tu záři, už neslyšela ten hlas, už nebyla v ráji. A muž ztratil skrze svou duši kontakt s Bohem a upřel pozornost na to, co žena. A pojednou si všimli, že jsou nazí, ubozí, bídní, beze smyslu. A začali plodit potomky mimo ráj, kteří, nevidíce nebe a opakujíce chybu svých rodičů, začali se vzdalovat od Boha, až zaplavili celou zemi.
Obraz.4: Had, který leze od konce páteře,podél jednotlivých obratlů .Každý obratel souvisí s určitou čakrou, určitým orgánem a odpovídá určité oblasti, ke které se vztahuje druh lpění. Při chybném nazírání na realitu (nerespektování božího řádu) se vytvoří porucha v dané čakře, vychýlí se obratel v dané oblasti, zamezí se tok lymfy, krvea inervace určitého orgánu, jež následně podléhá nemoci. Analogie: délka karmické křivky v OA koreluje s blokádou, vadným viděním, chtěním, lpěním v dané oblasti.
Hadí síla stoupá od Země (matky) k nebi (hlavě) otci – Bohu. Blokáda páteře blokuje volný průchod – chyby na cestě k Bohu. Blokády na cestě k Bohu, pokud na ně narazí hadí síla jsou velice bolestivé. Bolí o to víc,oč více lpí člověk na nesprávných věcech, oč víc se jich křečovitě drží, nevidíce Boha. Bůh je láska. Nadřadíme-li cokoliv nad něj, ať je to sebeušlechtilejší, ať je to pomoc lidem, spravedlnost, moudrost duchovní poznatky, pokud toto vše nadřadíme nad lásku, je to horší, bolestivější než kdybychom lpěli třeba na penězích. Pokud na něčem lpíme,to nám bude odňato. Pokud nám berou to, na co je naše pozornost nejvíce upnuta, vzniká zloba nebo strach. Obojí plodí nemoc.Nemoci ze zloby – od jater, nemoci ze strachu – od ledvin. V závislosti na tom, jak dalece se nám podaří zlobu projevit nebo potlačit a zasáhneme tím druhé nebo sebe, vzniká karma. Karma je míra vzdálení se od Boha. Na ní závisí buď vznik nemoci nebo situace, která je o to bolestnější, oč je zkreslenější pohled, křečovitější držení. A tato situace má za úkol očistit člověka, protřít mu oči aby mohl zas pohledět do ráje. Karmická zkouška zasahuje člověka v pravou dobu na to správné místo a to o nejcitlivější, které nejvíc bolí a znovu a znovu ho tam bude kopat, dokud mu člověk nezačne intenzivně věnovat pozornost, ono místo zpevní, vyléčí uzdraví. Pustí křečovité držení a prohlédne s láskou kolem sebe a vidí, že zlo není kolem něj, jen se koukal přes nesprávné brýle. A jak byly špinavé, tak přes ně neviděl a zlobil se na svět kolem sebe.
Obraz 5: Bůh k nám promlouvá hlasem naší duše. Ale jak poznat ten pravý hlas? Která z těch duševních potřeb je ta pravá, kterou máme následovat? Hlas kvůli kterému opustíme matku i otce a půjdeme za ním? Potřeby duše zdají se být různé. Tělo potřebuje jíst, spát,pít, abychom se udrželi na zemi. Duševních potřeb je spousta: potřeba lásky,uznání, souhlasu, sdílení, líbit se, být užiteční....Ale co když jsme zasazeni do podmínek, kdy některá i víc z těchto není uspokojena. Začneme se hroutit, zuřit, odumírat? Jedna potřeba je však nad všechny ostatní. Jak ji poznáme? Která to je ? Analogie: Pohádka o zlatovlásce. Jiřík musí vybrat z dvanácti panen, která je Zlatovláska. Naše duchovní jiskra má jedinou a nejdůležitější touhu – touhu po svém původci, stvořiteli, Velkém duchu, ze zlaté dimenze. Vše ostatní je podřadné.
Obraz 6: Nejprve hledejte království boží a vše ostatní vám bude přidáno. Až odložíte všechno chtění,všechno lpění, všechnu křeč z ruky pustíte a v nekonečné touze duše po Duchu začnete přijímat všechno co je. Bůh je všechno co je. Pak toto všechno přijde do vašeho života samo jako dar. Jako dar princi, co nalezl svou princeznu, získal její srdce, ruku a království k tomu.
Co je to duchovnost, náboženskost? Duchovnost – oddanost. Dítě, které se narodí je plně duchovní – oddané svým rodičům. Duchovní žena je plně oddána svému muži. Duchovní člověk je plně oddán svému Bohu. Bůh je všecko co je. Duše člověka je tedy oddána, přijímá vše, nepříčí se, nevzpírá se, křečovitě se nedrží, nelpí. Je oddána toku života. Tady jen pozor na východní nauky, které přijímají, vidí mysl v nelpění a odložení žádostí a chtění a jako prázdná nádoba čekají na velké nic. Západní náboženství zase Boha hledají, leč nemají čistou duši, lpí na spoustě věcí, Boží světlo se nemá kde uchytit.
Obraz 7: Žena (duše) způsobila pád člověka a jeho vyhnání z ráje. A zase žena (duše) může člověka do ráje navrátit. A proto žena Sluncem oděná rozdrtí patou hlavu hada. Žena (duše) plně se zachvívající v Boží vůli, beze lpění na čemkoliv, beze chtění a prosazování svého, bez nadměrné snahy a aktivity jen ducha (muže)Boha milující se stane nádobou, která se zbavením všeho nepotřebného zničí hadí hlavu (mysl která mate) a naplní se zlatožlutou září, která pak člověku tryská z očí, srdce, dlaní a z každého póru těla (oděje se do slunce,zlatá aura). Umírá člověk (Ježíš) se svými lidskými potřebami,chtěním a touhami a zrodí se z ní Kristus. - nová duchovní bytost. Člověk se stává úplným, celým, přeladí se z mollové tóniny do durové,navrací se zpět do ráje. A z té obrovské vděčnosti miluje, slouží, dává a obětuje se a vzdává díky životu, Bohu, všemu co jest.
Muž, co povstal z prachu země (jeho matkou země jest) (člověk, Adam, tělo) směřuje svou vůlí a prací (moudrost, aktivita) k nebi (otci, Bohu) – trojúhelník se základnou dole. Žena, coby duše z nebe se snášející, v touze po Bohu a jeho vůli(trojúhelník se základnou nahoře se spojí (v lásce) v srdci s mužem (tělem). I naplní se zlatým světlem Kristovým, které září do prostoru. Ze spojení Ježíše s čistou ženou (duševní vědomí) vzniká šesticípá hvězda, která z nejhlubší tmy vysvitne dětem, které opět Boha viděti budou a takto vrátí lidské pokolení zpět do království Božího na zemi.
Strom života – člověk je šestkrát obtočen hadem, jako v šesti obručích, až se zbaví všeho nepotřebného, obruče lpění, chtění, závislosti a křečovitém držení prasknou. Strom roste k nebi větve k Bohu sahají, po něm se vztahují, k němu směřují. Hlava hada končí pod větvemi (šestá čakra, viz osobní analýza - hadí ocásky končí v šesté čakře). Šelma 666 je mysl zatemněná ve všech tělech fyzické, duševní duchovní), neumožňující vidět Boží záři. Jen v obrovské touze ducha (duchovní tělo duše) po Duchu je možné toto vše zlomit, hada zabít, prohlédnout skrz a navrátit se domů.
Království Boží je jako perla, kterou jeden hledal a tak šel, prodal všecko co má a tak získal vše.
Muž, co povstal z prachu země, jeho matkou Země jest (člověk, Adam, tělo) byl stvořen k obrazu božímu. Fyzicky je vyšší než žena. Analogie – tělo je vždy dokonalé, dokonale stvořeno, muž má k Bohu blíže(trojúhelník se základnou dole – k nebi směřující). Božím plánem bylo uskutečnit spojení se ženou, čistou, která je jako kalich čiré vody křišťálové naplněna boží vůlí. Jejich spojením láskou, láskou bez podmínek by vznikla šesticípá hvězda, s jejímž znamením by boží děti zaplnily ráj.
Eva však prosadila svou vůli a okusila její důsledky. Byla vyhnána z ráje (přestala vidět světlo) a tak sama nedokonalá (rovnoramenný trojúhelník s výřezem) se spojila s nedokonalým Adamem a zplodili nedokonalé děti, hříchem, karmou zatížené. Kaina a Abela. Abel – člověk (pěticípá hvězda) s hlavou k nebi, ač Boha přímo neviděl, pracoval ve hmotnosti. Kain nepracoval. Zabil bratra aby se zmocnil plodů jeho práce a pak byl označen znamením (pěticípá hvězda vzhůru nohama – rohatý) a bez klidu, bez spočinutí byl hnán světem (bez spojení s otcem ani jedinou nitkou). A jeho děti zabíjely dál své bratry (myšlením, slovy i skutky) a sami sobě bohem, bez Boha temnotou se stali.
Muž je vyšší než žena (moudrost, aktivita – moudrá práce ve stvoření), leč potřebuje lásku ženy, v jejíž očích by našel to světlo, které jej s otcem spojuje. Adamovi (Abelovi?)(synové člověka) potomci však pojímali za manželky ženy, víceméně nečisté, na vnějším ulpívající, nadřazující něco nad muže a tím plodili dál děti karmicky zatížené, od Boha se vzdalující.
Pokud se vyskytne ve stvoření žena, čistá, neposkvrněná chtěním a otevřená všemu co jest (božímu vyzařování)Maria a spojí se s mužem ve velké lásce (Josef či jiný?) narodí se dítě růže Ježíš (Syn člověka). Pokud člověk na zemi koná a přemýšlí s ohledem na Boha, a s láskou přijímám všecko co jest, bez lpění na čemkoli tělesném (viz okruhy vztahující se k čakrám fyzického těla) viz láska partnerská a ze srdce vykvete růžová květina. Zrodí se děti růže.
Potomci Adamovi a hlavně jejich dcery se tak držely země (gravitace je velká), že nebylo možné toto spojení vytvořit. A tak musel muž (Syn člověka) kvůli lásce opustit matku i otce i všechno co měl rád. Viz láska v nejčistší lidské podobě, láska obětující se, mateřská (viz symbol Madonky s Ježíškem). Syn člověka se musí obětovat, zemřít. Umírá tělo, tělesné potřeby pro lásku duše. A z hrudi vyroste růžová růže se zlatým okrajem(zlatá barva oběť světlu, Bohu, lásce). Viz ukončené tělesné vědomí. (pustíme vše, co nás pojí s fyzickým tělem), lépe řečeno bude nám to vyrváno, za velikých bolestí, neboť na čem lpíme, to nám bude odebráno.
Vývoj probíhá dál, v duševním vědomí. Toužíme po lásce, porozumění, sdílení, duchovních znalostech,moudrosti a spravedlnosti. A více či méně jich dosahujeme. Více, oč méně na nich lpíme, oč více Boha milujeme a jeho nade vše stavíme. Spojením Ježíše (trojúhelník se základnou dole s čistou ženou (Máří?), která Světlu otevřená, jím jako kalich naplněná a neposkvrněná chtěním čehokoliv (trojúhelník se základnou nahoře)se měl zrodit Kristus Syn Boha a jejich děti, děti světla, které se znamením zářící hvězdy zaplní zemi a učiní z ní opět ráj. Ale děti růže příliš ulpěly na pokladech duše a je nadřadily nad Boha. Proto musel Ježíš zemřít, za strašného utrpení, aby se mohl zrodit Kristus. (ukončené duševní vědomí). Proto po vás budou šlapat, plivat házet kamení, do srdce, toho vaše zářícího srdce budou zarývat ostré trny, všichni vás opustí, nikdo vám nebude rozumět. Ale pořád budete mít před očima cíl, to světlo, pro které to děláte. A v jednu chvíli to světlo zmizí. Ocitnete se v hluboké tmě a z vaší hrudi se ozve drásavé:Proč? Bože můj, proč jsi mě opustil??? Pro tebe to všechno jest. Bez Tebe nic smyslu nemá.
Až to všechno proběhne, skloníte hlavu a řeknete, dokonáno jest. Ježíš zemřel (člověk se svými lidskými potřebami) a narodil se Kristus.A zalije vás zlatá záře, která vám bude tryskat z očí, srdce, dlaní, celí budete zlatí. Ze srdce vám vykvete zlatá růže. Roztrhne se opona a dohlédnete až do božího království. A ač tělem na zemi, duchem budete v nebi a stanete po pravici svého otce a budete konat vůli otcovu dle té úlohy, kterou máte činit v tomto stvoření.
Vyvstává tedy otázka, co nyní? Jsme ve fázi, kdy se mají ze synů Adamových (člověka) vyloupnout minimálně děti růže (ukončení tělesného vědomí ) ideálně děti světla (potomci Ježíše, Syn boží). Ale ono se moc nedaří. Tisíce let byla šance, ale gravitační síla Země byla příliš velká. ´Teď je na to troška času. Děti se drží země zuby nehty a v lásce nechtějí zplodit Ježíše. Musí tedy zemřít. Musí jim být odebráno všechno to, čeho se drží. Není žena, která by nade vše milovala jen muže, není duše, která by nelpěla, na čemkoli zemském. Syn člověka nevidí světlo lásky v jejích očích a neví, kterým směrem se dát. Aby růže mohla vykvést, musí se žena, duše vzdát lpění na majetku, přírodě, kráse, bohatství, muži a dětech i svého života a budoucnosti se musí vzdát, aby byly děti zachráněny. A k tomu přispívá:tlak na první čakru: nedostatek pohybu, vzduchu, kontaktu s přírodou, na druhou – neuspokojené partnerské vztahy, nečistá sexualita, zlé děti, třetí – vládne pravidlo ostrých loktů, zadupou vás do země,ztráta práce, hospodářské krachy a s tím ztráta majetku, pohodlí, konzumu, radovánek, atd.
A z toho tlaku děti Adamovy buď prohlédnou k Bohu, v nemoci, neštěstí, bolesti a zoufalství nad tím, co jim bylo vyrváno, buď za života nebo v umírání a přihlásí se k tomu, který všecko jest.
Jen děti se znamením na čele, potomci Kainovi, kteří sami sobě bohy jsou, nebudou mít kam pohlédnout, kde spočinout, do temnoty se zahalí, temnotou se stanou a v té temnotě se rozpadnou na prach.
Otázkou zůstává, co s dětmi, kterým růže z hrudi nevykvete. Odejdou z tohoto světa a již se nenavrátí. Co je vlažné vyvrhnu ze svých úst. A ženy, které nemilovaly budou s bolestí přihlížet utrpení svých dětí, kterým není pomoci.
Takže tou branou do království Božího na zemi bude čistá duše, která se obětí, v lásce a touze po bohu oděje do Slunce a had bude rozdrcen (karma zmizí). Zde jsem si vzpomněla, že jsem jako pětiletá seděla na písku, tahala ze všech sil z hloubky kořen pýru a když praskl, jásala jsem a volala: hurá sláva had je zabitý. Ostatní to po mě opakovali a byla to naše oblíbená hra.
A taky jsem si vzpomněla, že před pěti lety jsem psala panu doktoru Staňkovi dotaz na výklad snu:
Učila jsem se malovat obrazy a kreslila jsem madony. A tu mi blesklo a jednu jsem nakreslila s růžovými a zlatými paprsky. Běžela jsem v tom snu za panem Staňkem, že jsem na to přišla, ale jak jsem mu obraz podávala, začal se rozpíjet a nešlo z něj nic poznat. Pan doktor mi bez zájmu vracel papír. Tak jsem zvědavá, zda to byl sen pravdivý.
Moji milí, prosím o konzultaci, nemám potřebné vědomosti z knih, co se týče terminologie, znalosti bible (ty jsou jen ze základní školy), myslím, že Abdrushin píše něco o Synech , tak prosím uveďte na pravou míru místa, která neresonují s vaším cítěním a věděním. Děkuji