Motivy původního textu přeložil a mírně doplnil /kurzívou) Igor. Modrým odkazem, který je hned za jménem Inelia Benz, se dostanete na původní článek.
To báječné tělo
Stříbrný Měsíc svým odleskem obnažuje rozehřátá těla. V doteku dávných časů jako pod mlhavým závojem par vynořují se vzpomínky na krásu léta, na příbojem rozesmátý skalnatý břeh, na naši pradávnou kolébku věčně vlnící se mořské hladiny. Na neutuchající smích věčného mládí.. Tajemná síla hlubin Matky Země ohřívá prameny zřídla, v němž jako malí hrají si věčné dětí, hřejí svá těla unavená chladnými doteky ledových skalisek tam někde ve výšínách. Stíny mladých smrků pokrývají sněhobílý lesk ledových závějí a drobí měsíční tvář na malá světýlka, poklidně očekávající červánky vzdáleného východu, prozatím ukrytého pod hvězdnatým širákem přikrývajícím svou tmou toužebné pocity snílků.
Často se zmiňuji o tom, že tělo je náš nejlepší nástroj, spojenec a společník.
Jistěže, tělo je naší součástí. Avšak, podobně jako naše ostatní jemná těla, je to svůj vlastní energetický útvar, jeho vlastní existence. Je jako jezdecký kůň co naše velké Já unáší životem.
Pohlížíme-li na tělo tímto způsobem, budeme s ním zacházet mnohem lépe než pokud se s ním ztotožníme. Pokud by to byl kůň, milovali bychom ho, dali mu přístřeší, vhodnou potravu, pěkné vyhřebelcování, odpočinek, zábavu a volnost. Také bychom s ním při vzájemném soužití a jízdě komunikovali velmi jemně a zřetelně. Dobrý jezdec se svým koněm uzavírá blízké spojenectví, sdílí informace o terénu a jakýchkoliv překážkách a nebezpečí které může překřížit jejich cesty.
Lidské tělo podobně jako velké Já silně převažující většiny populace je udržováno v připitomělém stavu oslabení a spící.
Bývaly časy, kdy jsme jako lidé byli schopni používat tělesné schopnosti k vzájemné telepatické komunikaci i s jinými bytostmi včetně planety, Také jsme mohli přemisťovat obrovské objekty telekinezí a bez námahy cestovat na obrovské vzdálenosti.
Když většina lidí uvažuje o těchto schopnostech domnívá se, že jsou dílem mysli. Není tomu tak. Například použijeme naši mysl abychom rozhodli vypnout světlo, pak vstane tělo, zvedne prst a vypne světlo. Tělo provedlo tento úkon. Je to tělo které cítí horké a studené, slyší muziku a nebo něčí milovaný hlas, je to tělo které vnímá krásu planety a také ošklivost. Naše mysl provádí výklad těchto informací a my, naše velké Já, víme co je to a co to znamená a podle toho činíme rozhodnutí.
Stejným způsobem - je to naše fyzické tělo které slyší myšlenky ostatních lidí, vidí za závoj zapomnění a může zvednout na dálku těžké předměty.
Abychom vyvinuli jasnou a zřetelnou komunikaci s tělem, můžeme začít s jednoduchými ano/ne otázkami. Například pomysli na něco čeho se nelogicky obáváš. Mohou to být třeba psi, hadi a poté se zeptej: “Bojí se mé tělo [doplnit..]..,? Může odpovědět strachem (ano) nebo vůbec. Pokud vůbec, zeptej se : Bojím se já [doplnit]..? a hned se dozvíš kdo nebo co se tedy vlastně bojí.
Pokud se nevyjeví ani jedna odpověď, pak něco blokuje komunikaci se sebou samým či se svým tělem. V takovém případě bych na to něco navrhla provedení “nácviku ohnivé bariéry” firewall exercise.
Nyní několik teoretických spekulací jak se přihodilo to umrtvení schopností. Je to informace kterou jsem obdržela jasnovideckým vnímáním a doposud jsem neměla možnost ji ověřit.
V určité době v minulosti nějaké existenční formy přišly na planetu a využily “”masitá těla”, tuto planetu a její zdroje. Zavedly různé energetické struktury do lidského těla. Technologie, která k tomu byla použita je mi doposud neznámá. Je možné, že struktury byly umístěny přímo do DNA, avšak je také možné že byly včleněny do lidského kolektivu. Výsledek byl ten, že pro drtivou většinu lidí přístup k různým schopnostem zanikl.
Jedna z těchto schopností byla telepatická komunikace. Předtím než byla odebrána, všichni lidé na planetě měli přístup do kolektivu a ke každému vzájemně. Lidé byli schopni komunikovat přes kontinenty stejně tak dobře jako se zvířaty a s Matkou Zemí. Také byli schopni vidět v různých dalších dimenzích.
Tento případ je zaznamenán v legendách jako Věž změti hlasů (Babylónská věž).
Další schopnost která nám byla odebrána je schopnost vidět ty cizí formy, které nám to provedli, jejich stavby a koráby. Vše nám bylo provedeno z důvodů obav z naší síly, schopností konat. Cizinci si nás chtěli chovat jako masitá těla, otroky, a sklízet naši energii, zdroje, DNA a ještě více...
Cizí formy které toto provedly lidskému pokolení jsou uvízlé ve skutečné 3D existenci. Jejich vlastní kultivační odchov (kulturní vychování), vštěpování názorů a přesvědčení jim způsobilo neschopnost se vyvinout dále než fyzicky. Stejně jako evropští cestovatelé (kolonizátoři) zabíjející původní obyvatelstvo a zabírající jejich půdu, provádějí totéž tito cizinci po tisíce, možná milióny roků. Avšak stejně jako je evropská obecná populace nyní mnohem více vyvinuta a vědoma si následků svých činů - nevraždí původní obyvatelstvo v tomže rozsahu jak činila před sto lety (přestože se to stále děje), jedinou cestou proto aby tato životní forma propustila zotročené planety je zvýšení jejich vibrace a hladiny vnímavosti.
Chci vás požádat, když hloubáte nad těmito úvahami a pokud s vámi resonují, pošlete světlo a slitování těmto životním formám. Naše lidská schopnost je neohraničená, skutečně je. Pokud se nás dostatek na ně zaměří, pak můžeme začít jejich osvobozování z řetězů a započít cestu vývoje k opětovnému vzestupu jejich lidí.
A našim tělům- věnujte mu velké poděkování a uznání, řekněte mu, že nyní už mu rozumíte a budete mu naslouchat, pomáhat k tomu aby zotavilo a znovuzískalo všechny schopnosti, vnímavost a moudrost.
Bělostný měsíc dotknul se špičatých vršků lesa, nad potemnělými smrky začíná svou matnou září zahánět hvězdný svit vycházející slunce. Je stále vzdálené, však jeho doteky jsou již nablízku. Poslední hvězdy se loučí s potemnělou hodinou vlků, v chrámu skalisek postříbřených sněhovými vločkami začíná nový den.
Co znamená být člověkem?
Když první paprsky nesměle osvětlí bělostný příkrov zeleně lesů sevřených mrazivým tichem, když první světélko pronikne do ledové tmy a snoubí se s nesmělým plaménkem v jeskynním obydlí člověka, probudí se v jeho srdcích dotek lásky, dotek vědomí sounáležitosti s jiskrnými záblesky tančících vloček ve svitu měsíce. Nesmazatelý otisk prvotní touhy poznat sebe sama přenáší se předlouhým a těžkým příkrovem věků z doby prvních kroků sněhovými závějemi, z doby kdy každodenní boj o přežití formoval prvotní lidský kolektiv hrdinů a snílků, kteří svými kresbami malovali lepší svět na kamenné stěny svého obydlí.
Často říkáme: “Jsem jenom člověk a nebo je lidskou přirozeností to dělat.” Tedy míněho hlavně nějakou neplechu. Snad jediná vlastnost je užívána v pozitivním významu a to “lidský”
Mnoho protikladných informací se dohaduje o našem původu. Některé říkají, že nás stvořilo nějaké božstvo, jiné že jsme se sami vyvinuli z opic. A nebo že jsme směsicí cizího a pozemského DNA materiálu. Naše podstata, to co znamená být jedním z nás -lidskou bytostí- je plné kulturních, náboženských a společenských instrukcí.
Ráda bych se s vámi podělila o to, co já rozumím pod tím být člověkem. Také vám chci věnovat nadhled pozorovatele, který se asi vymyká většině.
V lidské bytosti především spatřuji neodělitelné spolužití mezi “osobností” a jejím “tělem”. Tělo má svou vlastní inteligenci stejně jako vlastní vývojové směry. Tělo je nejvyvinutějším hmotným projevem Božského Vědomí.
Je fascinující kolik pocitů emocí myšlenek a existenčních názorů je vlastní tělu samotnému. Například obava ze ztrát, špatná nálada z důvodů nízké hladiny krevního cukru nebo touha být s jinými lidmi.
První maličké tajemství o lidském těle, které “dočasné síly” nechtějí abychom znali je fakt, že je to nejvyvinutější dílo v existenci naší a asi mnoha dalších planet. A když se sjednotíme s “těly” ostatních k meditaci či k energetickému dílu, můžeme hnout pohořími. Před tisícemi let jsme byli vyřazeni vibračně a geneticky abychom nedosáhli na tyto znalosti a schopnosti, kdokoliv je znovu obnovil byl upálen na hranici.
Druhé maličké tajemství je, že vše co je nutné pro aktivaci schopností a umění lidského těla je zvýšit hladinu jeho a našich vibrací. A jediné co pro to potřebujeme je zbavit se jedů, které nás otravují fyzicky a vibračně. Fyzicky tím co jíme a pijeme, vibračně zpracováním strachu.
Dalším projevem Božského Vědomí rozvinutým nad hmotou je osobnost, lidský duch.
Pravdaže, rozhlédneme-li se kolem, vidíme že mnoho jednotlivců, často nás nevyjímaje, kteří se nezdají být nějak zvláště vyvinutí. Stává se tak, když závoj zapomnění přichází. Abychom si pohráli ve své vyjímečnosti na této planetě, zvolili jsme zapomenout naši božskou podstatu a všemohoucnost.
Každá jednotlivá vnímavá podvědomí, ať už lidské či jiných životních forem, prvotním určením zapomenulo co je to být Zdrojem. Jsou různé hladiny tohoto zapomnění poté co jsme se stali jedinečnými, avšak vždy její určitou hladinu máme.
Důvody naší existence na planetě jsou pro kažného člověka různé. Mnozí chtějí zůstat naživu pouze v zájmu žití bez ohledu na to, co takový život přináší. Ostatní se chtějí “vyvinout” v něco jiného. Možná někdo více uvědomělý. Vystoupit na úroveň života, který je “na vyšší hladině” než máme nyní.
Mám-li hovořit o sobě, nic z výše uvedeného neplatí. Jsem zde proto abych naplnila poslání zvýšit vibrační hladinu planety, cokoliv jiného není odpovídající. Pokud vím, neměla jsem “duchovní” život před tímto a stejně tak jej nebudu mít po skončení tohoto.
V této době mám 45-letou historii na této planetě. Většina těch let byla strávena v anonymitě. Mám také čtyři děti, dva sourozence a spousty příbuzných a přátel. V zásadě jsem prožívala “lidský” život.
Většina času stráveného jakožto lidská bytost vždy pro mě byla úplnou hádankou. Velmi nepříjemné a nechtěné zkušenosti na úrovni přímých prožitků. Avšak, cokoliv prožitého při této jedinečné existenci přestože neodpovídající “osobní” úrovni se ukázalo velmi přínosným pro vykonání mého poslání kvůli kterému jsem zde.
To, co znamená být člověkem v tomto konkrétním planetárním čase a prostoru nikdy nebylo více vzrušující. Na jedné straně máme milióny jedinců kteří se zde inkarnovali z jiných planet a rozměrů během uplynulých několika desítek let za účelem zvýšení vibrační hladiny Lidského Kolektivu. Na druhé straně máme celou skupinu vnímavých bytostí které zkonzumovaly energie tvořené lidmi po celá tisíciletí a jak zvyšujeme vibrační hladinu planety stává se celá planeta pro tyto bytosti jedovatou a tato individua se snaží dělat cokoliv jsou schopna pro udržení svého “stáda” spícího,
Války, hladomor, epidemie (a strach které přináší) jsou absolutně nepřirozené lidskému druhu. Z tohoto důvodu také mnoho veteránů se vrací zpět z válečných oblastí jako “porouchaní lidé”. Nejsme stavěni na život v nízkých vibračních hladinách.
Smrt je prožita pouze na hladině těla. Tělo umírá a rozkládá se. Jeho “inteligence” se uvolní a formuje jiné hmotné tělo. “Bytost/duše/osobnost” může vniknout do a uvolnit se ze svého mužského či ženského těla, může dokonce vyměnit těla a může se reinkarnovat do nového těla jakmile přijde o předchozí.
Proč tedy vlastně ta ostatní “negativní” individua nás chtějí spící? Proč nás používají jako své osobní baterie?
Důvod je ten, že naše těla jsou nejúžasnějším výtvorem v existenci. Jsme schopni nejenom tvořit věci v materiálním světě ale také jsme schopni vytvářet značné množství energie/vibrací v našem křehkém fyzickém těle. A protože negativní bytosti nejsou naší “životní formě” přirozené, potřebují se něčím živit aby mohly existovat. A to něco je strach a ostatní negativní emoce.
Při procházce městem jsem v úžasu nad tím, co tvoříme. Od nejmenších maličkostí jako třeba žárovky do úžasných budov a celé technologie které je udržují funkční. Cokoliv jako třeba auto je úžasné spatřit.
My, jakožto lidský druh jsme stvořili technologii která nahrazuje všechny ty schopnosti, které nám před tisícemi let byly odebrány. Přestože většina z nás nedokáže snadno telepaticky komunikovat s jiným jedincem či skupinou na dálku, telefony jsme stvořili abychom toho dosáhli. Přestože většina z nás se nedokáže napojit do kolektivního vědomí a získat tak informace a schopnosti, vytvořili jsme Internet kde právě toto můžeme učinit. Přestože většina z nás se nedokáže přenést v okamžiku telekinezí, dosáhli jsme vytvoření velmi rychlých způsobů transportu.
Z mého pohledu je stále mnoho k poznání toho, co to znamená být člověkem. Avšak jednu věc vím jistě, jsme zde na této křižovatce časo-prostoru, všichni abychom byli právě toto: LIDÉ.
Pomalu svítá, zpočátku černobílý svět se stáva mírně namodralým odrazem mrazivé oblohy, kterou až o něco později protnou tisíce Sluncí láskyplnými paprsky aby prohřály ty, kteří jsou schopni je přijmout.