(Dle motivu originálních prosincových úvah Feeling lonely přepsal do jarního motivu Igor )
Nad kapkou rosy ulpělé na bělostném zvonku bledulí se zachvívá tón vzdálených houslí. Mírný vánek přináší chladivé pohlazení nasycené vůní tajícího sněhu která naplňuje probouzející se háj. Jakoby do pozvolna probouzejícího jara vnášel harmonii osamnělého ticha, podkreslenou jemnými tóny tajemného hučení větru ve vzdálených větvích, které ještě nezdobí svěží zeleň rašícího listí. Slunce se kloní k západu a krajina kolem nabývá stále šedivějších tónů, stává se tichou, jakoby osamnělou. V takové chvíli se do lidských srdcí vkrádá dotek melancholie a člověk vyhledává svou jeskyni naplněnou přáteli sedícími v kruhu ozářeném světlem hořícího ohně, touží po lidském slově, doteku a pohlazení, zahánějícím pocit osamění.
Pocit osamění je akt separace. Procítěný smutek, nemáme-li někoho blízkého při sobě je přirozenou vlastností lidského druhu. Naše těla potřebují lidský dotek a naše bytost také.
Naše bytost. Naše podstata jedinečného vyjádření vědomí jakožto součást lidské rasy je odtržena od ostatních lidí stejně jako od Zdroje. Toto NENÍ náš přirozený stav. Každým dotekem jemných energií povznášejících našeho ducha blížeji k jejich porozumění stáváme se méně a méně osamělí, méně odtrženi a méně závislí na prchavých okamžicích vzájemného lidského kontaktu. Stáváme se více schopni obejmout lidstvo jako celek.
Jeden z nástrojů, které nás rozděluje je jazyk. Slovní a psaný jazyk není přirozeností lidského druhu. Slova, která nyní čtete, nejsou naší přirozenou komunikační formou. Rozdělují nás, rozdělují energie a myšlenky. Prozatím ale představují jedinou cestu sdílení ideových celků skrze dostupné prostředky.
Avšak, jsme schopni skoncovat s touto formu separace. Dvacet minut denně – minimum tiché meditace je nesmírně mocný nástroj, který nás posouvá k opuštění „jazyka“, ke skutečné komunikaci nám přirozené. K přímému spojení se Zdrojem a s ostatními spřízněnými druhy.
Každý je schopen meditace. Má-li někdo snad pocit že ne, nechť zkusí „
nácvik bariéry“ a nebo
„jak se zbavit strachu“. Strach je často příčinou neschopnosti utišit tok svých myšlenek. Meditaci nezkoušej, ale přímo ji proveď. Zkoušení není ničím, prostě medituj!
Nakonec je to velmi jednoduché. Chceme se zbavit pocitu separace anebo nechceme? Neexistuje správná nebo špatná odpověď, obě jsou stejně cennou a jedinečnou životní cestou jako kterákoliv jiná. Tyto cesty však od nynějška nejsou souběžné.
Takže, nabudeme-li snad někdy pocit osamělosti, soustřeďme se na něj. Neodsuzujme ho a nerozebírejme jej. Nezkoušejme myšlenku osamění potlačit či zahnat. Prohlédněme si ji a přivítejme ji, nechme ji vyrůst v naší vděčnosti, pošleme jí lásku a světlo a uvolněme ji zpátky do Jednoty… osvoboďme ji.