Drahuška muška - tvorba

Květinová víla
Malá květinová víla se probudila. Protřela si svá ospalá víčka a zadívala do sluníčka, jejda to jsem ale spala dlouho. Najednou se kolem ní něco rychlého mihlo. Zakoukala se víc a hle malý a mladý elfík. Ten má ale velká ušiska a ten pihatý nos. Co tady lítá, jako když ho střelí. No nic říká si víla, ale očkem po něm pokukuje. Je to jen elfík, no ale sluší mu to pravda. Elfík si poposedne nezbedně na květinu, blíže k malé víle. Rozprostře svá blankytná křídla a houpe se na květině, přitom pozoruje po očku vílu. Najednou mu začíná jeho malé srdíčko bimbat jako zvon. Malá víla natřásá polehoučku svoji sukýnku a pozoruje elfíka. I u ní srdíčko začíná to bim bam. Co se to stalo a jak je možné, aby víla a elfík začali cítit tento cit. No lidé zlatí, i říši květin vzkvétá láska a krása. Je důležitá pro všechny obyvatele světa, jen ji někdy míjíme pro kvalt a našeho rozhledu, naslouchejte všemu co nám chtějí tyto bytosti říci.

Kominíček
Na začátku je to obyčejný příběh pana Černého, který celý život v dospělosti pracoval jako kominík. Je šikovný a nejenom, že dělá svoji práci velice dobře, ale také si rád povídá s ostatními lidmi,naslouchá jim a sem tam řekne svoji
radu. Spousta lidí jej má ráda,jednoho dne se u něj zastavilasousedka a prosila o pomoc, že ji komín netáhne a má rozpečeno. Nu co se dá dělat, jdeme na to, aby sousedka upekla své dobré koláče. Vylezl na půdu, kolem najednou ticho a tak trochu posvátno, no to se mu ještě nestalo. Najednou vidí jak se k němu přibližuje cosi světélkové, zářící no prostě něco co ještě neviděl. Nebál se, jen udiven koukal co se bude dít, najednou jej něco pohladilo po tváři a světlo se ještě více rozkmittalo, pan Černý nelenil a zeptal se zda může pomoci, nebo co to je. Ozval se jemný hlásek jakoby uvnitř jeho mysli a pravil, já jsem tvůj anděl strážný, který tě chráním zatím co ležeš po střechách, aby jsi nespadl. Ozývám se proto, že jsi konal práci dobře a pomáhal lidem, ale na jedno zapomínáš člověče a to na poděkování, alespoň jednou to tě nenapadlo viď, dneska nelez na tu střechu, nedopadl by jsi dobře. Pan Černý nevěděl co si počít, aby sousedku nezklamal, znali se spolu léta, tak co s tím, říci to sousedce, nebo ne. Uvažoval, mezitím anděl se ztratil, nu což já to řeknu a atˇsi každý myslí co chce. Byl překvapen, když vše sousedce řekl, ta se usmála, že ví, anděl jí poprosil, aby pana Černého pozvala. Nevěděla jak to zařídit, tak řekla, že kamna netáhnou, potom si dlouho povídali o anělovi a jak se nebát říci, že něco takového existuje a nebát se sdělit ostatním. Od té doby pan Černý chodí do práce s tím, že poslouchá svého anděla, děkuje mu, nezapomíná a děkuje za každý prožitý
den.

Modlibička pro spaní
Volám tě milý andílku, obleť moji postýlku, andělíčku strážníčku, pofoukej mi na tvářičku, ráno, večer, celý den budu veselá stále jen.


Štěně
Hrálo si děťátko, přišlo k němu štěňátko, popoběhlo sem a tam, kam se já schovám, kuky, kuky, kuk, schovám já se za ten buk, aby ten klluk měl radost, vytáhne mě za nos, já se na něj podívám, olíznu jej, rád ho mám.


Krteček
Leze, leze krteček, udělal si kopeček, vylezl na ten boží svět, nevidí ho leze zpět. Je mi smutno krtečku, nevidíš až k sluníčku, tento úděl byl dán, ve tmě nezůstáváš sám. Paní krtková tě má ráda, naní na to sama, spoustu malých krtečků, uvaří vám polívčičku, ta je dobrá moc i když máte pořád noc.


Dvůr
Vyběhlo malé prasátko, malé to rochátko, utíkalo veselo, oběhlo chlívek, stáj, vrátilo se. Vyprávělo co vidělo, snad celý svět, naslouchaly slepice a kvokali velice, přišel starý kocour, očka mžoural, kterou myšku by sežral, ale myšky chytré jsou, kocoura se neleknou.


Poděkování
Lesem vede cestička, po ní běží lištička rozhlíží se dokola co by všechno zbaštila, letí kolem straka pokřikuje vesele, že je už to poledne, zajíček ouška vystrkuje, lišku chytře pozoruje, potom přijde strna zvědavá, co se v trní ukrývá, šumí celý les, já jsem do něj vlez, usedám na pařez koukám na tu krásu klid, Bože chci tě pochválit, s úctou v tichu rozjímám, díky tomu čistou hlavu mám.


Děti – radost
Dobré ráno, dobrý den, rozhlídni se kolem. Na zahradě jsou sedmikrásky i jiné květiny hodné lásky, vrabčáci tu cvrlikají, kosíci zpívají, malé děti si hrají pro radost, ukazují nám bezprostřednost, učte se dospělí vnímat tu krásu kol, nespěchejte, zastavte se, však nic vám neuteče, vraťte se do dětských let, ať pochopíte ten dětský svět.


Lilie
Kytičko, chytla jsi nás za srdíčko, kvítek máš jak zvoneček. Anděl uchopí tě za zvoneček, elfík sjede po květu, síla květu už je tu, všichni tady jsou, do duchovních rovin nás vynesou, lilie nádherná čistá je.


Hvězdy
Usednu večer za lavičku, chci pozorovat hvězdičku, je jich tu tisíce ba i více, řekni hvězdičko, svítíš jak noční sluníčko, řekni něco o sobě a sestrách, jak je vesmír vámi protkán.
Nepospíchej člověče, nevíš nic o světě.
Najdi nejdříve pravdu, lásku, poznání. Bůh cestu ti naznačí.


Úplněk
Dnes svítí měsíc do oken, je to zlatavý kroužek a hvězdy kolem. Dej mi klid a mír, topřání mám, dobrou noc všem lidem posílám. Posílám jim dobrou noc, ať spí v klidu celou noc. Měsící mám tě ráda, chtěla bych tě ve svých snech mít za kamaráda.