Jana Horáková - Děti, které se teď rodí

   Určitý a nemalý podíl na tom má současná výchova. Podle hesla všechno pro dítě. Od narození skáčou kolem prcka všichni jak diví. Děti mají svá práva a potřeby. Musíme se starat o zábavu našich nejdražších. Když je ponecháte samy sobě, jsou neuvěřitelně otravné, musíte jim věnovat 200 procent svého času, na nic ostatního už nemáte sílu ani čas. A tak pozornost musí být skutečně bdělá, musíte s nimi neustále uvědoměle hovořit, jinak vám to dají velmi rychle najevo.
   Dříve dali dítě do ohrádky, do ruky lahev a starej se, nemám čas. Dnes mladé maminky chtějí všecho staré a špatné úplně zvrátit. Dítě nesmí být frustrováno. Přece nezpůsobíme svým potomkům bloky na duších z nedostatku času, pozornosti, zábavy atd. Kojí se 2-3 roky, spí ve společné posteli, nosí se na břiše, při každém kviknutí všichni běží, aby neurpělo nějakou újmu. Nikdy není o samotě. Musí se stále zabavovat. Všechny činnosti se podřizují dítěti, první místo v ženině srdci zaujalo dítě. Muž se stává vykonavatelem dětských a ženských potřeb a vrtochů. Ztrácí kontakt se ženou, je smutný, smutek zapíjí a zajídá, roste v něm zloba, zlobu dusí a pak už nedusí. Muž se stává nemocným, odcizuje se, odchází nebo ztrácí správné nazírání .
   Dříve se vychovávalo k přizpůsobivosti Dnes se všichni přizpůsobují dítěti. A výsledek? Vyrůstají nám pod rukama veliké, převeliké ega s tvrdýma palicema, poslouchající jen sebe a svůj rozum.
   Pokud člověk špatně poskládá pořadí svých hodnot, mívá to špatné konce. Na prvním místě Bůh. Pro ženu je muž ztělesněním Boha na zemi. Na prvním místě muž. Pak děti a všechno statní. Při opačném sledu dochází ke kolapsu dříve či později a nastává krach systému. Rodina se rozpadá, duše dětí jsou poškozeny, vznikají nemoci, psychické poruchy. A tak původní snaha všechno pro dítě zkončila úplně naopak. A tak podle známého hledejte nejprve království boží a ostatní vám bude přidáno, zde platí vojnásob. A tak láskou ženy k muži a postavením muže do svého zorného pole jako první objekt vzniká pevná základna a ostatní – zdravé, štastné, chytré a hodné děti jsou pak přidány.
   Kdekoliv přestane dítě poslouchat svých rodičů coby zástupců Boha (důraz úcta k otci), tam ztrácí ochranu a vedení v životě, ve světě, nastupuje karma. Děti které se teď rodí toto dokonale splňují. Ale vina není jen na rodičích. K rodičům přichází dítě, které si zaslouží, dítě získává rodiče, které si zaslouží. Rodí se karmicky zatížené, nemocí, nebo težkých osudem. Viz stále menší počet novorozenců bez vrozené vady, úplně zdravých. Ale to hlavní je ještě čeká. Svým rozumem, svou vůlí a svým chtěním jdou pomalu ale jistě vstříc rozpadu – vitality, psychické odolnosti, vztahů. V daleko větší míře než jejich rodiče. Současná doba uvízla v rozumu a ten se brání vstupu do ráje zuby nehty.
   Co teď, vymře lidstvo? Ale je tu ještě jedna věc. Děti, které se teď rodí mají vysoké duchovní vědomí z minulých inkarmací (viz OA) To zatím spí. Jsou ještě malé. Až přijdou velké problémy, jejich duchovní vědomí se aktivuje (jako blaničtí rytíři) a vytáhne do boje. V těch chvílích nejtěžších je začne navádět na správný směr. V těch nejkrušnějších dobách, kdy ztratí všechno, na čem lpěli, co milovali a potřebovali, na čem záviseli, až je to zlomí a přestanou držet, ale pustí a otevřou se tomu co jest. Pak se z nich mohou stát děti světla a zaplnit znovu celou zemi.
   Jsou všechny takové? Rozhodně jsou krásné: velná mozkovna s týlním klenutím, dolichocefalní protáhlé ušlechtilé lebky, takové hlavinky se tu dříve v tak hojném počtu nepromenádovaly. Malé, krásné protáhlé obličeje. A ty oči. Když se do nich pořádně podíváte, to nejsou oči buličí. Spousta jich vypadá, jako by byly taré stovky let a spoustu už toho viděly. A některé mají v sobě světýlka, jako by se do nebe dívaly a jako vzpomínka na to nebe jim tam hvězdička zůstala. Moji synové jako mimina když se na mě vážně koukli,tak jsem se až lekla. Jeden měl někdy pohled strašně starého muže (zlého), druhý zas tak neskutečně smutný, tak asi do půl roku. Jindy zas při veselí a radosti jako by z nich sršelo tisíc světýlek. A lidé mě dodnes zastavují a koukají na ty jejich oči, otáčí se a nemůžou se odtrhnout. Jestli jsou nebo nejsou indgoví či křišťáloví, nevím,(starší sice říká, že je z modrého mořského království , má rád ryby a pohádky o nich, nejraději má královskou modř a uprostřed čela má velké hnědé znamínko ), mladší má oči jak zelené studánky a jen chodí a pusinkuje křížky a Ježíšky) co vím, že je čeká moc těžkého (viz OA těžká karma) , ale zároveň jsou vyzbrojeni vysokým duchovním vědomím z minulých životů a jejich oči jasně mluvío tom, že to světlo už někdy viděli a že si jej pamatují.
   Myslím si, že na světě není nic špatně. Že se děje všechno podle předem daného božího plánu. Ze podle podobenství o marnotratném synu, musí děti nejdříve opustit svého otce, aby zjistili v bídě a utrpení, že u něj je nejlépe a že se stále k němu mohou k navrátit, do jeho domu a jeho náruče. Že současný člověk je natolik zakořeněný v rozumu, že není schopen jen samotnou láskou vstoupit do království, protože ji v sobě sám od sebe nenalezne. Že musí nejprve pochopit a poznat všechny zákonitosti, což u něj následně vyvolá pochopení, lásku, vděčnost a vše osatní. A že jeho duše je v takové úrovni, že toto všechno proběhne vědomě. A o to je to cennější. A ještě jedna věc mě napadá. Současný člověk je cimprlich, přecitlivělý, choulostivý, z civilizačních podmínek. Tudíž stačí menší míra podráždění, ohrožení, nebezpečí, než jak tomu bylo třeba ve středověku, kdy byli lidé, na krev, smrt a dřiny zvyklí. Tak si mohly za trest řezat uši a nosy a přišlo jim to normální. Dnešnímu člověku stačí jen představa nemoci, která hrozí jemu či jeho dětem a už je úplně na hromadě a loučí se se životem a přehodnocuje jej. Tak snad nebude zapotřebí drastických krvavých opatření a katastrof, možná postačí jen kvílení duše při partnerských neshodách, nevydařených manželstvích a strach ze smrtelných chorob, ke kterým má ostatně většina lidí nakročeno svým nesprávným směrováním. Nechme se překvapit. 
   A ještě jedna věc. Jediné, co na ně platí, je opravdovost. Pokud jim ukážete svou duši v celé své kráse a přirozenosti, pak světlo vaší duše jim zažehne světýlka v očích, ty se jim projasní, dostanou se do kontatu se svým nitrem a najednou se zklidní, poslechnou, budou vás následovat. Najednou jsou jak vyměnění, učinění andílkové. Tak umožněnme svým duším probudit se, narodit a ukázat se světu a naše děti budou pokračovat v tom uskutečnování světlého království na zemi.